Spolupráce mezi našimi Kolpingovými rodinami začala nenápadně, ale má již svou desetiletou historii. Na počátku roku 2002 jsme prostřednictvím centrálního svazu Kolpingova díla ČR ve Žďáře nad Sázavou hledali v Německu takovou Kolpingovu rodinu, která by chtěla s námi spolupracovat a předat nám něco ze svých zkušeností. Dnes zpětně můžeme říci, že jsme skutečně rádi, že zájem projevila KR ze Schrobenhausenu, která naopak hledala partnerskou KR na východ od německých hranic. Naše přání se střetly a vzájemně podpořily a od té doby se datuje oboustranná spolupráce mezi našimi Kolpingovými rodinami. Vícekrát jsme měli příležitost navštívit Schrobenhausen a vícekrát jsme přivítali hosty ze Schrobenhausenu ve Velké Bíteši. Během těch let vznikala i rodinná přátelství, která naši spolupráci dále posunula na osobní úroveň. Díky našim přátelům jsme mohli poznat lépe život, který nám po dlouhá léta v období komunismu byl presentován úplně jiným způsobem a mohli jsme si vytvořit vlastní názor na celou řadu jiných věcí, například na historicky komplikovanou otázku o možnosti soužití a spolupráce mezi našimi národy. Uzavřené partnerství bylo pro nás jakousi přípravou na události, které následovaly – tedy na připojení ČR k EU. Byli jsme od počátku připraveni na cesty kooperace, na vzájemné obohacování našich kultur, které nijak netouží rozpustit se jedna ve druhé, ale vzájemně se podnítit k dalšímu rozvoji. Ukázalo se, že taková spolupráce má smysl pro všechny zúčastněné, že přispívá ke vzájemnému porozumění, které je tak budováno „z dola“ tedy nikoli cestou administrativního přinucování, ale na respektu k jinakosti, k autonomii a vzájemnosti. Heslem A. Kolpinga bylo: Potřeby doby vám ukáží, co máte dělat. A přítomná doba nám ukazuje, že naším úkolem je snažit se překonávat pocity národní nevraživosti a nedůvěry. Naší snahou je přispět k budování společného evropského prostoru, který se hlásí ke své křesťanské minulost a pro který je samo křesťanství svorníkem přátelství, míru a spolupráce jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti sociální. Budoucnost Evropy je křesťanská, a pokud budeme rezignovat na toto úsilí, přenecháme prostor jiným vírám a jiným cestám. Jsme přesvědčeni, že Boží pomoc nás neopustí, ale že jen společným úsilím dosáhneme toho, co je našim úkolem – totiž mír, bezpečí a sociální a ekonomický rozvoj.
/ Tomáš Lajkep
