Kdybych nebyl dospělý, ale znovu se ocitl na základce ve Velké Bíteši, měl bych jasno, na co se takhle před koncem školního roku těšit. Na farní tábor. Jasná pecka, jistota parádně strávených prázdninových dní.
Dne 30. května se na farní zahradě uskutečnilo setkání všech vedoucích táborů za posledních 25 let. Věřte nebo nevěřte, ale farní tábory ve Velké Bíteši existují už čtvrt století. První se uskutečnil v červenci 2001 na faře v Rychtářově u Vyškova. A tradice pokračuje, rozvíjí se a žije dál díky nové energii, s níž si další a další generace vedoucích předávají zkušenosti.
Organizátoři na odpoledne nachystali několik her (co také jiného čekat od táborníků, že?), prohlíželi jsme si staré fotky a povídali si s kamarády, které jsme třeba i roky neviděli. My služebně starší – pokud mohu za sebe hodnotit – jsme se těšili z toho, že dobré dílo krásně pokračuje. A služebně mladší – alespoň doufám – snad potěšilo nahlédnutí do dřevních táborových dob. Vždyť mnozí z nich v době konání prvního tábora ani nebyli na světě!
Velký dík patří organizátorům v čele s Katkou Jeřábkovou, která vše zorganizovala, všechny táborníky obvolala nebo obeslala a také shromáždila informace o všech táborech. Nebylo to snadné. Počítejte se mnou: od roku 2004 se každý rok konají tábory dva – pro starší a mladší děti, takže ty dva letošní ponesou číslovku 48 a 49. Podle propočtů organizátorů se na táborech doposud prostřídalo 139 různých lidí. Někteří zažili tábor ve třech různých rolích – jako účastníci, vedoucí i jako rodiče účastníků. Když jsme na závěr odpoledne zhlédli fotkovou prezentaci, bylo nás několik naměkko.
Mám jasno. Kdyby mi ale znovu bylo sedmnáct nebo osmnáct, těšil bych se na začátek léta stejně jako ta děcka ze základky. Chtěl bych jet jako vedoucí na farní tábor.
Karel Dvořák
