Začátkem srpna se výprava mládeže z Velké Bíteše a okolí pod vedením otce Milana Vavra vydala na dodávkový roadtrip po stopách svatých Sedmipočetníků (sv. Cyril a Metoděj a jejich žáci). Cestu jsme projeli přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Severní Makedonii, kde byla naše první zastávka s ubytováním ve Skopje – hlavním městě a zároveň i rodišti Matky Terezy. Ve městě Ochrid jsme navštívili pravoslavný chrám jednoho ze Sedmipočetníků, sv. Klimenta, který se usídlil a učil ve městě Ochrid u stejnojmenného jezera. Jeho společník sv. Naum zase založil na druhé straně jezera klášter, kde jsou dodnes uchovávány jeho ostatky. Kromě obdivování památek a pozůstatků díla světců, jsme také ve stupňujícím se horku nemohli odolat plavbě na lodičkách a vykoupání se v jezeře. Pak už jsme ale dali Makedonii sbohem a přejeli do Albánie. Ve zdejším historickém městě Berat jsme měli to štěstí přespat v moc pěkném hotelu v areálu bývalého hradu. Co už však tak pěkné nebylo: albánské silnice a doprava obecně – jediné plus místních křivolakých komunikací jsou dechberoucí výhledy na kopcovitou krajinu. V Beratu jsme si prohlédli historické centrum s bývalou katedrálou (dnes muzeem ikonografií) s ostatky sv. Gorazda a Angelára, ochutnali zdejší tradiční kuchyni (např. pečivo burek) a vydali se na výlet a koupání do kaňonu řeky Osumi. Dále jsme v Albánii viděli vykopávky antického města Apollonia, rezervaci Divjaka, Llogarský průsmyk, pevnost Paši Tepelenského v Portu Palermu a přírodní rezervaci Modré oko pojmenovanou po hluboké vyvěračce křišťálově čisté řeky, která zde pramení. Protože jsme projížděli po Albánské riviéře a vedro bylo stále více úmorné, využili jsme volné chvíle ke koupání v moři. Dál naše cesta již směřovala do Řecka a do Soluně – rodišti sv. Cyrila a Metoděje (poslední ze Sedmipočetníků sv. Sáva bohužel na Balkáně žádný chrám nemá a jeho ostatky se nedochovaly). Ještě předtím, než jsme dojeli až do Soluně, vyšetřili jsme si jeden den na navštívení skalních klášterů v Meteoře. Pak v Soluni – nejzazším bodě naší pouti – jsme kromě jiných významných památek museli prozkoumat zejména prastarý kostel sv. Dimitria, kde byli pravděpodobně Cyril s Metodějem pokřtěni. Zrovna tam probíhala mše svatá s krásnými zpěvy pravoslavných kněží a na ni navazovalo agapé, kdy každý na odchodu obdržel kousek kvašeného chleba (původ farních kaváren :D). Pak už jsme se začali vracet opět na sever a cestou v Bělehradě, kde jsme si prohlédli největší pravoslavný chrám na světě. A po dlouhé cestě přes půl jižní Evropy jsme konečně dorazili zpět domů. PS: Perník i bomba úspěšně propašovány přes všechny hranice tam i zpět.
