Motorkář Bob

bob článek, který vyjde v květnovém čísle časopisu Exit162

Rozhovor s bítešským farářem Bohumilem Poláčkem o motorkách

Žehnání motorek bylo letos opravdu velkým setkáním příznivců motocyklů. Svědčilo o tom hlavně zaplněné náměstí. Položili jsme několik otázek otci Bohumilovi, který má vše „na svědomí“.

Jak jste se k motorkám dostal?

Už ve 14 letech jsem měl svého pionýra, byl úplně rozložen skládal jsem ho s kamarády. Celý rok jsem s ním jezdil načerno. A potom jsem měl další v patnácti – to bylo dvojsedlo Jawa 20. Následně jsme jezdívali k salesiánům do severních Čech v letech 1969-1974 na opravy kostelů (pomáhali  jsme  při opravách kostelů v obcích Předlice, Trmice v Velkém Březnu, Řehlovicích, Dubicích a Dubičkách). A v Trmicích byl válečný stroj BMW 500 (bez sajdy). Nechali ho tam Němci. My jsme tu mašinu obdivovali. Salesiáni nám jej nechali, my do něj nalili benzin a ono to jelo. 25 let po válce. Převezli jsme jej do Újezda u Brna ve Š 1203, kde jsem se narodil, a jezdili s ním. Samozřejmě bez značky. A pak jsem jezdil na  skútru ČZ 175. Od kamaráda jsem si kdykoli mohl půjčit motorku 250 a 350 Jawu panelku. Takže do svých 23 let jsem hodně jezdil. Pak když jsem studoval a byl vysvěcen na kněze, jsem se projel jen výjimečně.

A kdy Vás motorkářská vášeň přepadla znovu?

Až před třemi lety mi otec Tomáš Holcner z Křižanova půjčil několikrát svou Hondu Dominátora. Nejprve s respektem a pak už s velkým těšením se jsem na něj sedal. A celý rok jsem přemýšlel, jakou motorku si pořídím já. Motorky mají různé styly, vyzkoušel jsem jich několik. Hondu, která byla rychlostní, a na které se dá jet stodevadesátkou. Musí se řídit hodně v předklonu.  Teď mám ale Transalp - silniční enduro. Je to pohodová motorka na dálkové cesty. Na ní se jezdí spíš pod stovku za hodinu. Sedí se na ní pohodlně,  dá se s ní dobře cestovat. Nejvíc cestovatelů, kteří jezdí po Evropě, jezdí na těchto strojích.

A jaká místa jste navštívil Vy?

Byli jsme v Alpách a Na Slovensku, v jižních, západních a severních Čechách.  Uvažujeme i o Řecku )po stopách sv. Pavla), ale je to otazník. Přece jen 2000 km je dost.

Co vás přivedlo k nápadu žehnání motorek?

Dopravní prostředky žehnám už spoustu let a vidím v tom velký význam proto, že se modlíme za jejich uživatele, za spolujezdce i za ostatní účastníky silničního provozu. Za to, abychom jezdili bezpečně a odpovědně byli ohleduplní , abychom dobře stroje využívali k rekreaci i ke zkrácení času a vzdálenosti, abychom mohli prožívat vztahy s druhými.

V motorkářích je velký rozdíl ve srovnání s uživateli auta. Motorkář má velký kontakt s přírodou. V tom, že proráží svým tělem vzduch, vidím taky duchovní prvek. Duch svatý má jméno ruah - dech, vánek, vítr. Motorkář jej taky cítí při jízdě. Uvědomuje si přitom i nebezpečí a musí být opatrný. Důležité je uvědomit si, že jet s požehnanou motorkou neznamená, že mám automaticky ochranu a mohu jezdit méně odpovědně. Právě naopak se modlíme za to, abychom měli odpovědnost, soudnost a správný odhad situace, abychom neohrozili sebe a druhé.

motoA odkud do Bíteše motorkáři na žehnání přijíždějí?

Z Brněnska, Vyškovska, Jihlavska, Žďárska, letos byli i z  východních a jižních Čech.  Akce je ohlášena na internetu v Českých motocyklových novinách, kamarádi poslali oznámení i do regionálních novin. Tyhle informace se šíří rychle - poprvé před třemi lety jsme se domluvili na žehnání týden předem a za týden dojelo 60 motorek. Loni už asi 200.

Jaký byl Váš nejlepší zážitek na motorce?

Byl to humorný zážitek v Alpách. Přestože mám nepromokavý oděv, nastala průtrž mračen a světe div se - promokl jsem na kost. Potřeboval jsem oděv vysušit. Bylo to už večer blízko Villachu a cestovali jsme s Tomášem Holcnerem. Navrhl jsem, ať zajede na faru a poprosíme kněze, jestli nás tam nechá. přenocovat Tomáš si nachystal větu v němčině: „Spadlo příliš mnoho velké vody.“ Asi šedesátiletý farář se usmál a řekl: „Hoši, mluvte klidně česky, já jsem Polák.” A dodal: „Jak dlouho tady chcete bydlet?“ Byl to velkorysý borec. Během noci jsem vše vysušil, napěchoval novinami, ráno jsme pak pokračovali. Ostatně kněží mají k motorkám dobrý vztah. Jezdí nás jen z brněnské diecéze šest, co znám. A i náš pan biskup v mládí najezdil 50 000 kilometrů na motorce.

Podívejte se dále: Fotografie ze žehnání motorekVýlet dvou farářů do Alp na motorkách 

 

Díky za rozhovor.

Laďa Koubek

Za fotografie děkujeme Ottu Hasoňovi