O modlitbě

spolecne2Bůh neúnavně volá každého člověka k tajemnému setkání se sebou samým. Modlitba doprovází celé dějiny spásy jako vzájemné volání mezi Bohem a člověkem. Člověk se nemodlí jen proto, že má čas: udělá si čas, aby tu byl pro Pána. 

Prameny modlitby jsou: Boží slovo, liturgie církve, ctnosti víry, naděje a lásky. (Z katechismu)

Pán nám říká: Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče tomu bude otevřeno... Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! (Mt 11,9-10.13)

Existuje tolik forem modlitby, kolik existuje lidí. Někdo se raději modlí vlastními slovy a vypoví Pánu svoje pocity, někomu zas vyhovují modlitby naučené. Mnoho lidí dává přednost modlitbě soukromé, jiní se zase raději modlí ve společenství. Za modlitbu dokonce můžeme považovat i práci, pokud ji vykonáváme z lásky k Bohu a ke druhým lidem. Je vhodné, když každý najde modlitbu, která mu nejvíce vyhovuje, zároveň je ale třeba vyvarovat se jednostrannosti: tak jako má člověk rozum i cit, je dobře, když při modlitbě využívá různých stránek své osobnosti. Na jedné straně se vzdělává prostřednictvím četby Písma a na druhé straně je v těsném osobním kontaktu s Bohem.

 

Chcete vědět víc?

I v naší farnosti se můžete zapojit do společné modlitby: 

 

Víte, co se bude číst v kostele tuto neděli (Katolik.cz), popř. o dalších nedělích (Vira.cz)?
Chcete-li hlouběji prožívat bohoslužby, přečtěte si knihu P. L. Simajchla Naše role při nedělní bohoslužbě (Fatym.com).