Rok 2022




 

                                 


 

                                                                  Požehnaný advent 

                   Snímek obrazovky (58).png                                                                                                                                                                             

                                                                                                          


 

Chvála Kristu.

 

Zdravíme Vás z Drast a ještě jednou se na Vás letos obracíme s prosbou: Po roce opět pořádáme sbírku na stavbu našeho kláštera na portálu Donio, která probíhá od 1. listopadu do 28. února.

 

https://www.donio.cz/dostavba-klasterniho-arealu-v-drastech

 

Moc by nám pomohlo, kdyby pro Vás bylo možné rozšířit tento mezi Vaše blízké a známé a informovat farníky. 

 

Nacházíme se v poměrně rozhodujícím období, kdy naší stavbě už k dokončení mnoho nechybí, ale na poslední kroky nám chybí finance… 

 

Za komunitu sester karmelitek

sestra Marie



 

                             Jeptišky.png

 

POZVÁNKA NA POUTNÍ MŠI SVATOU

 

Vážení spoluobčané, dovolte, abych vás pozval  jménem Římskokatolické farnosti  ve Velké Bíteši na Poutní mši svatou.  O letošní pouti,  která se uskuteční  v neděli 26. června v 9.30 hodin u příležitosti oslavy patrona našeho kostela Svatého Jana Křtitele. Během nedělní mše svaté dojde k výjimečné události.  V našem kostele bude  uložen relikviář s ostatky – krví – sv. Jana Pavla II.  V loňském roce se po několika letech  odkladů z důvodu pandemie podařilo zástupcům naši farnosti uskutečnit cestu do Polského Krakova. Záměrem této cesty bylo převzetí relikviáře s ostatky – krví – sv. Jana Pavla II. Tato cesta se uskutečnila v sobotu 16. října 2021. Do Krakova se vypravila skupina zdejších  farníků  s otcem Bohumilem Poláčkem. Ostatky jim předal osobně polský Krakovský  kardinál Stanislaw Dziwisz, někdejší osobní sekretář papeže. Poté se konala v Krakovské katedrále mše svatá, kterou sloužili dva Krakovští dominikáni a  otec Bohumil Poláček jednomu z nich koncelebroval.

 

Životopis sv. Jana Pavla II.

Psal se rok 1920 polské Wadowice, 18. května se narodil rodině Wojtylových druhorozený syn. Dostal jméno Karol Józef: Karol po otci Józef na počest generála Józefa Pilsudského, který před deseti dny porazil rudá vojska u Kyjeva. Při otevření okna do ložnice Wojtylových  bylo slyšet tóny zpěvu - to v kostele naproti zpívali latinské hymny ke slávě Panny Marie, probíhala ranní mše. Ke křtu došlo 20. června ve Wadowicích. Karolův otec vzhledem  k postavení poručíka v polské armádě měl právo požádat o křest armádního kaplana otce Franciszka Zaka.  Obřad se konal v kostele Panny Marie. Ve Wadowicích. Na Karola silně zapůsobilo procesí na Velký pátek, psal se rok 1926. Zebrzydowská kalvárie poutní místo vzdálené od Wadowic patnáct kilometrů, něco takového malý Karol ještě  životě neviděl. Tisíce kajícníků, kteří prožívali Kristovo umučení. Právě na tomto místě Karol poznal, jaká je opravdu živá  křesťanská víra. Wadowice 15. září začíná odložený začátek školního  roku, do první třídy začal chodit i Karol. Jeho prvním učitelem byl Józef Koman. Jeho vzorem se stal úspěšný a šlechetný Marcin Wadowita , jehož jméno škola nesla. Každodenní náboženská výchova otec Franciszek Baranczyk  učitel katechizmu na základní škole, byl s Karolem mimořádně spokojen.  Šestiletý chlapec vědomostmi předčil řadu starších spolužáků. 

V roce 1929  13. dubna umírá Karolova maminka Emilia. Jen o pár týdnů později 25. května jde Karol k prvnímu svatému příjímání. O rok později končí obecnou školu, od září nastoupil na gymnázium, kde měl od začátku výborný prospěch. V prosinci 1932 umírá jeho starší bratr Edmund, který byl plicní lékař a zemřel na spálovou horečku. Během studia na gymnáziu mladý Karol propadl lásce k divadlu, která jej doslova pohltila. Wadowice  rok 1938 v květnu nejprve příjme svátost biřmování, a 14. května skládá maturitní zkoušku.  

V červnu byl povolán na měsíční  vojenský výcvik, který byl na základně  Zabrzyca Góra u 9. roty  7. praporu, stejně jako ostatní chlapci jeho věku. Během výcviku pracoval v kuchyni a na stavbě silnice.

Po měsíci obdržel potvrzení, že vzorně absolvoval výcvik. Karol si zde našel nového kamaráda Jerzyho Bobera, který se stejně jako on zapsal na univerzitu a miloval divadlo. Krakov srpen otec si nepřál, aby jeho syn se sám stěhoval do Krakova Ne, že by mu snad  nedůvěřoval, ale Karol bylo jednoduše vším, co mu z rodiny zůstalo. V Krakově se přestěhovali do domu ve čtvrti Dubniky,  dům patřil  jeho strýci. Když Karol poprvé v říjnu 1938 vstoupil na půdu Jagellonského univerzity, převládaly v něm pocity úcty a bázně. Jakkoli Karol uposlechl přání svého otce, studoval filologii, nechtěl se vzdát lásky k divadlu. Od začátku studií byl Karol jiný než jeho spolužáci. Spolužáci hojně navštěvovali bujaré večírky a divoké pitky, které odmítal, po čase na něj přestali spolužáci naléhat. Začal rok 1939 ve světě se pomalu schylovalo k válce. Jako každý první pátek se chystal Karol na svatou zpověď, bylo 1. září. Ke zpovědi se vydal  do Wawelské katedrály v Krakově, kde se   zpovídal otci Firglewiczovi, kterého znal od dětství. Během zpovědí byl slyšet hluk motorů a výbuchy bomb, což je oba vyděsilo, okamžitě jim došlo, co se stalo. Toho dne Němci brzo ráno ve čtvrt na pět napadli Polsko, začala druhá světová válka. Karol ještě to ráno ministroval při mši svaté, po jejím skončení okamžitě běžel domů za tatínkem. Rozhodli se okamžitě opustit Krakov a vydat se na východ. Po několika denním pochodu došli nedaleko Rzeszowa, kde bombardéry ostřelovaly kolonu utečenců, a jen o vlásek unikli smrti. Nezbylo jim nic jiného, než se vrátit do Krakova, situace byla bezvýchodná. Na východě Polska se totiž rozmístili vojska Sovětů. Karol se vrací na univerzitu, ale druhý ročník už nezačal, Němci pozatýkali  profesory a poslali  je do koncentračního tábora.

V září 1940 neměl Karol na vybranou, musel prokázat, že  má trvalou přiměřenou práci, aby nemusel na nucené práce do Německa. Proto se rozhodl pro práci pomocníka střelce v kamenolomu v Krakovské čtvrti Zakrzywek, kde se těžil vápenec. Hlavní střelec Franciszek  Labus brzy poznal, že Karol prahne po duchovním životě. Karolovi přímo řekl: „Karole, Vy byste se měl stát knězem. Pěkně zpíváte, máte pěkný hlas, bylo by Vám dobře. „Práce v kamenolomu byla náročná a tvrdá hlavně v zimě. Po půl roce byl Karol přeložen do nedaleké chemické továrny. Kde nebyla práce tak namáhavá. Při nočních směnách hodně četl a vzdělával se. Ostatní spolupracovníci si Karola rychle oblíbili, nevadilo jim, když za něj v noci pracovali. Krakov 1941 Karolův otec je od počátku zimy vážně nemocen. Když otci nesl Karol jídlo, našel ho v posteli už mrtvého, stalo se to 18. února. Následující 4 dny byl sám  u zesnulého  otce a modlil se. Otec byl pochován v Krakově,  kde byly převezeny ostatky i jeho matky. Během války Karol hrál také divadlo, které považoval jako zdroj odporu. V roce 1942 Karol začal studium semináře. Během studia byl Karol na seznamu hledaných osob. Když Němci vtrhli do domu jeho tety, Karol byl doma sám a modlil se. Němci vtrhli do prvního poschodí a náhodou přehledli dveře pod schodištěm, které vedly do Karolova bytu. Zachránil se jen zázrakem. Poté jej schoval v semináři Arcibiskup Sapieha. V prosinci roku 1944 po dvouletém studiu v semináři, získává první dvě nižší svěcení. Jeho pobyt v semináři se  po čtyřech letech chýlil ke konci, byl vysvěcen na kněze 1. listopadu 1946. První mši svatou sloužil v rodných Wadowicích 10. listopadu za svoji rodinu. Poté Karol pokračuje ve studiích v Římě a v zahraničí. 

Domů se vrací po dvou letech v červnu 1948. V tom roce završí studium doktorátem  teologie, ze všech předmětů měl výborné známky. Dostal je 24. listopadu. Disertační práci obhájil  14. června 1949 v Římě, dostal málo obvyklých padesát bodů z padesáti možných.  V roce 1951 dostává dvouleté pracovní volno, aby se mohl opět věnovat studiu. Díky volnu se tak mohl naplno věnovat své habilitační práci. Svoji filozofickou práci úspěšně dokončil a směl  se nazývat  profesorem. Poté přednášel v semináři teologické fakulty studentům čtvrtého ročníku, než jí komunisté zavřeli. Polsko se také stalo po skončení  druhé světové války zemí Sovětského vlivu. Došlo také k čistkám, které měly za svůj cíl církev nejen v Polsku zlikvidovat. Po Stalinově smrti v roce 1953 se situace částečně uklidnila. I přesto komunisté církvi klidu nedopřáli. Přes hrozby a výhružky režimu se v Čenstochové 26. srpna 1956  konala mše svatá za účasti 1 milionu poutníků. Karol, který studoval a poté i přednášel se i nadále  věnoval divadlu, psal hry, věnoval se také  turistice a sportu. V létě roku 1958 na dovolené, kterou trávil s přáteli u Mazurských jezer, byla to kombinace jízdy na kajacích  a duchovních cvičení. Zčistajasna mu byl doručen 4. července telegram. Papež Pius XII. Wojtylu jmenoval pomocným biskupem monsignora Baziaka a současně titulárním biskupem v Ombi v starobylé diecézi, která už dnes neexistuje. K vysvěcení došlo 28. září 1958 v Krakově, v 38 letech se stal nejmladším biskupem v Polsku. Jako každý nový biskup si  Karol Wojtyla vybral motto jeho motto: Totus Tuus (celý tvůj) pochází od francouzského světce 17. století Ludvíka Marii Grigniona z Montfortu, jehož dílo na něj hluboce zapůsobilo. I přesto že byl Karol povýšen, své přátele neopustil, stále s nimi jezdil na kajaku a trávil letní dovolené. Řím 11. října 1962 vstupuje 2400 biskupů z celého světa v dlouhém procesí do baziliky svatého Petra. Za okamžik tam měl papež Jan XXIII. sloužit mši a  přednést  zahajovací projev koncilu. Od kterého si církev a věřící hodně slibovali. V roce 1964 se stává Karol Wojtyla arcibiskupem. Od svého jmenování bere práci s ještě větším elánem a  nasazením. Projevem na koncilu vstupuje do podvědomí 28. října 1964 Vatikán.  Krakovský arcibiskup byl v Sixtinské kapli 28. června 1967 jedním z dvaceti sedmi kardinálů, které Pavel VI. jmenoval. Jeho jmenování bylo odměnou za intenzivní pastorační činnost v Polsku, která se zdála být nejlepším nástrojem realizace rozhodnutí koncilu. Krakov, 29. září 1978 Kardinál Karol Wojtyla si osvojil zvyk, že před mší posnídal v kuchyni arcibiskupského  paláce. Právě tam mu jeho šofér Józef Mucha oznámil, že Jan Pavel I. zemřel. Správu o úmrtí  Svátého otce vysílal Vatikánský rozhlas v 7.42 ráno. Svatý otec Jan Pavel I. (narozen 17. řijna 1912) zemřel v noci na selhání srdce. Vatikán 16. října nový papež byl zvolen v osmém kole hlasování. Konkláve (volba papeže) trvala dva dny, volby se účastnilo 111 kardinálů – volitelů. Nový papež obdržel 99 hlasů. Přesně v 18.00 hodin a 43 minuty se kardinál Pericele Felici objevil na balkónu baziliky svatého Petra a pronesl slavná latinská slova: „Habemus papam“. Potom tisícům věřících sdělil jméno  nového papeže Karol Wojtyla.  V pořadí byl 264. papež. Byl prvním neitalským papežem od roku 1523 a prvním slovanským papežem vůbec. Přijal jméno Jan Pavel II. Poláci tuto zprávu přijali s obrovským nadšením a nadějí ve změnu k lepšímu životu nejen církve, ale celé země. Vatikán 22. října přes 300 000 lidí zaplnilo náměstí před bazilikou svatého Petra s jeho velkolepou Berniniho kolonádou, aby se zúčastnili intronizační mše nového papeže. Účastnili se jí také hlavy mnoha států, králové, patriarchové pravoslavné církve a canterburský arcibiskup, mše začala v deset hodin dopoledne. Obřad, který vysílalo 44 televizních stanic, mohlo sledovat jeden a půl miliardy po celém světě. Mše skončila až ve dvě hodiny odpoledne, taková to byla radostná událost. Snad nejdojímavějším okamžikem mše se stala výzva Jana Pavla II. adresovaná všem křesťanům. Nad oltářem se silně rozezněla jeho slova: „Bratři a sestry, nebojte se! Otevřete Kristu dveře do kořán!“ Potom ještě několikrát zopakoval „Nebojte se!“ 

Papež od samého začátku pracuje  až osmnáct hodin denně. Jan Pavel II. byl nejen teologem a filozofem, ale také básníkem, dramatikem, esejistou a literárním kritikem. Jeho papežský pontifikát trval 26 let a 5 měsíců, jedná se o jeden z nejdelších v historii. Během svého pontifikátu Jan Pavel II. vykonal víc zahraničních cest (přesně 104), než všichni jeho předchůdci dohromady. Stal se prvním papežem, který ve své funkci navštívil Spojené království, kde se setkal s královnou Alžbětou II., nejvyšší představitelkou anglikánské církve. Tato cesta byla skoro zrušena kvůli válce o Falklandy, proti které v době návštěvy vystoupil. V dramatickém symbolickém gestu poklekl v modlitbě vedle canterburského arcibiskupa Roberta Runcia v Canterburské katedrále, založené Augustýnem Canterburským. Během svých cest mnohokrát ukázal svoji oddanost Panně Marii, když navštívil mnohé jí zasvěcené chrámy jako Knock v IrskuFatima v PortugalskuGuadalupe v Mexiku a Lurdy  ve Francii. Jeho veřejná vystoupení přitahovala masy lidí, jako například v roce 1979 ve Phoenix Parku v Dublinu, kde se sešel milion osob, což byla čtvrtina celé populace ostrova.

 V dubnu 1990 poprvé ve funkci papeže navštívil postkomunistické Československo, konkrétně Prahu, Velehrad a Bratislavu. Prahu navštívil poprvé jako papež v sobotu 21. dubna 1990, kdy sloužil pontifikální mši na zcela zaplněné letenské pláni. V roce 1995 navštívil i Olomouc, kde při bohoslužbě za účasti asi sto tisíc věřících na letišti v Neředíně svatořečil blahoslavenou Zdislavu z Lemberka a blahoslaveného Jana Sarkandera, který byl v Olomouci umučen. Poté, v neděli 21. května 1995 navštívil poutní místo Svatý Kopeček v Olomouci na setkání s mládeží Olomoucké a Pražské arcidiecéze, Českou republiku navštívil naposledy 26. - 27. dubna 1997.  V součtu měřily jeho cesty víc než 1 167 000 km. Některé jeho cesty (jako například do Spojených států a Svaté země) vedly na místa, které už předtím navštívil papež Pavel VI., mnoho jiných vedlo na místa, které žádný papež předtím nenavštívil. Bohužel je potřeba připomenout jednu nešťastnou událost, která se stala 13. května 1981. V den 64. výročí Zjevení Panny Marie ve Fatimě, 13. května téhož roku byl při tradiční středeční projížďce v papamobilu (před tzv. generální audiencí) po Svatopetrském náměstí na Jana Pavla II. spáchán atentát, jehož původcem byl Turek Mehmet Ali Ağca

Kulka browning ráže 9 mm prošla břichem, kde způsobila četná poranění střev a jen o několik milimetrů minula hlavní břišní tepnu. Papež byl připravenou sanitkou ihned převezen do nemocnice Gemelli, kde zanedlouho ztratil vědomí. Před pětihodinovou operací mu jeho sekretář Stanisław Dziwisz udělil poslední pomazání, nicméně hned druhého dne ráno se Jan Pavel II. probral a 18. května byl převezen z JIP do svého soukromého pokoje. O deset dní později se papež dozvěděl očekávanou tragickou zprávu, že zemřel polský primas kardinál Wyszyński. 3. června svatému otci lékaři povolili návrat do Apoštolského paláce, avšak v příštích dnech se mu značně přitížilo, což jej 20. června přinutilo k návratu zpět do nemocnice, kde bylo laboratorními testy zjištěno, že byl při transfúzi krve napaden cytomegalovirózou. Zlepšení jeho stavu nastalo čtyři dny po zahájení podpůrné terapie, následně byl 5. srpna operativně zbaven kolostomie a čtrnáctého dne téhož měsíce se opět vrátil do Vatikánu.  Atentátník Ali Ağca byl 22. července odsouzen na doživotí, motiv jeho činu se však nikdy nepodařilo jednoznačně vysvětlit. 27. prosince 1983 papež navštívil v římské věznici atentátníka a vedl s ním dvaceti minutové setkání. Během kterého mu papež odpustil, objal jej a daroval fatimskou medaili. Agca svého činu litoval a sdělil motivy. Před věznicí čekajícím novinářům, kteří se papeže ptali,  odpověděl: „To je naše tajemství“ Svatý otec jak jen to bylo možné, se opět snažil pracovat. Jeho první  zahraniční cesta vedla v roce 1979 do Mexika poslední v roce 2004. Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil (482 osob) a blahořečil (1338 osob) více lidí než všichni jeho předchůdci dohromady. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. V oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života navázal na učení svých předchůdců a zejména v katechezích publikovaných v souboru Teologie těla a v encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupceantikoncepce a eutanazie.

Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, bl. Karel I., sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková a bl. Metoděj Dominik Trčka. Papež Jan Pavel II. velmi intenzivně cestoval a přicházel do styku s různými jinými náboženstvími. Stále se s nimi snažil najít společný základ, ať už v doktrínách anebo dogmatech. Zapsal se do historie svými kontakty s Izraelem, modlitbou u Zdi nářků v Jeruzalémě. Byl prvním římskokatolickým papežem, který navštívil islámskou mešituDalajlama, duchovní vůdce Tibeťanů, navštívil papeže 8krát, víc než kterýkoliv jiný hodnostář. Papež a dalajlama často sdíleli podobné názory, protože oba vzešli z lidí trpících pod komunistickou nadvládou. Papež i Dalajlama patří k osobám mezinárodního významu, které nesou titul „Jeho svatost.“ Posledních několik let svého života měl vážné zdravotní problémy (Parkinsonova chorobaartritida), takže se objevily spekulace o jeho možné rezignaci. I přes vážný zdravotní stav však Jan Pavel II. vytrval ve funkci papeže až do smrti, protože by s ohledem na jeho velkou autoritu část věřících rozhodnutí o vzdání se pontifikátu nemusela akceptovat a uznávali by ho stále za papeže, čímž by římskokatolické církvi hrozil rozkol. Kromě toho se také uváděly informace, že Jan Pavel II. také tímto způsobem chtěl ukázat, že s nemocemi je nutné bojovat a nevzdávat se, což mělo být příkladem pro další nemocné věřící. Je sobota 2. dubna  2005 ve večerních hodinách se svět dozvídá smutnou zprávu, že v apoštolském paláci zemřel papež Jan Pavel II. Příčina úmrtí: senilita, sepseParkinsonova nemoc a infarkt myokardu Poslední rozloučení se konalo v pátek 8. dubna. Ve Vatikánu před bazilikou svatého Petra. Jan Pavel II. je pohřben v bazilice svatého Petra ve Vatikánu.

Brzy po smrti Jana Pavla II. se rozšířily požadavky, aby byl okamžitě prohlášen za svatého (již na jeho pohřbu volal dav heslo Santo Subito – „Ať je svatý ihned“). To je však podle církevního práva nemožné. Je vyžadováno splnění přísných podmínek a složitý beatifikační a kanonizační proces.

Dne 13. května 2005 bylo oznámeno, že vzhledem k „výjimečným okolnostem“ bude ihned zahájen beatifikační proces bez ohledu na předepsanou pětiletou prodlevu mezi smrtí kandidáta a zahájením procesu. Samotný složitý proces beatifikace a kanonizace však nebyl nijak zjednodušen. 19. prosince 2009 papež Benedikt XVI. prohlásil svého předchůdce za „Ctihodného“, neboť vedl „hrdinský a ctnostný život“. 14. ledna 2011 bylo oznámeno, že došlo ke splnění všech nezbytných podmínek a 1. května 2011 byl Jan Pavel II. blahoslaven. Jan Pavel II. se tak stal nejrychleji blahoslaveným papežem v církevních dějinách. 

Papežův blízký přítel, kardinál Stanisław Dziwisz k tomu již dříve řekl: „Bude to pro nás velká radost, až bude oficiálně blahořečen, ale již teď ho pokládáme za svatého.“ Liturgické slavení památky svatého Jana Pavla II. připadá na 22. října. To je den, kdy byl jako papež uveden do úřadu.

Kanonizace

Dne 5. července 2013 Vatikán oznámil, že Jan Pavel II. bude svatořečen. Za svatého byl prohlášen svatým otcem Františkem (za účasti emeritního papeže Benedikta XVI.) ve Vatikánu společně s papežem Janem XXIII. 27. dubna 2014, tedy o druhé neděli velikonoční, kterou Jan Pavel II. ustanovil nedělí Božího milosrdenství. stažený soubor.jpg

Závěrem

Dne 17. září 2005, téměř půl roku po jeho smrti, zveřejnil Vatikán podrobný popis posledních měsíců papežova života – sahá od ledna, kdy se zdravotní stav Jana Pavla II. zhoršil, až po několik dnů po jeho smrti. Text má přibližně 220 stran. Podle těchto zápisů byla poslední papežova slova „Pozwólcie mi iść do domu Ojca“ (Nechte mne odejít do Otcova domu).

 

Luděk Petrov za Římskokatolickou farnost Velká Bíteš 

                           

                                                 

 

TÝDEN MODLITEB ZA POVOLÁNÍ

 

 

 

DEN PRVNÍ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Matouše 9,35-38:

 

«Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Evangelium hovoří o tom, že „Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice… Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: ‚Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň‘“ (Mt 9,35-38). Tato slova nás překvapují, protože všichni víme, že je třeba nejprve orat, zasívat a pěstovat, abychom potom ve vhodném čase mohli sklízet hojnou úrodu. Ježíš však prohlašuje, že „žeň je hojná“. Kdo tedy pracoval, aby se dosáhlo takového výsledku? Odpověď je jedna jediná: Bůh. Polem, o němž Ježíš hovoří, je zjevně lidstvo, jsme jím my. Účinným konáním, které zapříčinilo „hojné plody“, je Boží milost a společenství s ním (srov. Jan 15,5). Modlitba, kterou Ježíš vyžaduje od církve, se týká prosby o větší počet těch, kdo jsou ve službě království. Svatý Pavel, jenž byl jedním z „Božích spolupracovníků“, se neúnavně nasazoval pro věc evangelia a církve. Věděl přitom a osobně zakusil, jak je spasitelská vůle Boží tajemná a že původem každého povolání je působení milosti. Korintským křesťanům Apoštol připomíná: „Vy jste Boží pole“ (1 Kor 3,9). Proto z našeho srdce vychází především údiv nad hojnou úrodou, kterou může poskytovat pouze Bůh, a pak vděčnost za lásku, jež nás stále předchází, a nekonečná úcta k dílu, které on vykonal a které vyžaduje náš svobodný souhlas, abychom pracovali s ním a pro něho.

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Milosrdný Otče, který jsi nám pro naši spásu dal svého Syna a neustále nás podporuješ dary Ducha Svatého, daruj nám živá, horlivá a radostná křesťanská společenství, která budou zdrojem bratrského života a budou mezi mladými vzbuzovat touhu zasvětit se tobě a evangelizaci. Podporuj je v jejich snaze předkládat vhodnou katechezi povolání a cesty specifického zasvěcení. Daruj jim moudrost pro potřebné rozpoznávání povolání tak, aby ve všem zářila velikost tvé milosrdné lásky. Maria, Ježíšova Matko a vychovatelko, přimlouvej se za každé křesťanské společenství, aby, oplodněno Duchem Svatým, se stávalo pramenem ryzích povolání ke službě svatému Božímu lidu. Amen.

DEN DRUHÝ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Lukáše 4,16-19:

 

«Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Při čtení úryvku z proroka Izaiáše v nazaretské synagoze rozpoznává Ježíš jádro svého poslání a představuje ho těm, kteří očekávali Mesiáše: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně“ (Lk 4,18-19).

Každý z nás může stejným způsobem objevit vlastní povolání prostřednictvím duchovního rozlišování. Je to „proces, jehož prostřednictvím se člověk v dialogu s Pánem a při naslouchání hlasu Ducha dostane k uskutečnění základních rozhodnutí, počínaje tím o životním stavu“ (Přípravný dokument XV. řádného generálního zasedání biskupské synody na téma: „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“)

Objevujeme zejména, že křesťanské povolání má vždy prorocký rozměr. Jak dosvědčuje Písmo, proroci jsou vysláni k lidem v situacích materiální nejistoty, v duchovní a mravní krizi, aby jim jménem Božím předali slova obrácení, naděje a útěchy. Stejně tak jako vítr víří prach, ruší prorok falešný klid svědomí, které zapomnělo na Pánovo slovo. Rozlišuje události ve světle Božího příslibu a pomáhá lidem zachytit znamení jitřenky v temnotě dějin.

I dnes velice potřebujeme rozlišování a proroctví; je třeba přemáhat pokušení ideologie a fatalismu, a objevovat ve spojení s Pánem způsoby, nástroje a situace, jejichž prostřednictvím nás volá. Každý křesťan by měl rozvíjet schopnost „číst uvnitř“ života a chápat, kam a k čemu ho Pán volá, aby pokračoval v jeho poslání.

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Můj Pane, mé oči vidí hlavně zlo, které zaplavuje náš svět

a ztrácím mnohdy naději na světlo,

které by proniklo tyto temnoty.

 

Pane, ty sám si volíš a povoláváš své spolupracovníky.

Ty jsi dokázal proměnit pronásledovatele církve Šavla 

v neúnavného misionáře! Ty můžeš i v dnešní době

probouzet nové osobnosti schopné nést tvé světlo

a tvou radostnou zvěst do všech koutů světa a společnosti.

Pane prosím tě, obnov v našem středu

své mocné působení, projev svou moc

a vzbuzuj si uprostřed nás nové hlasatele evangelia.

A prosím tě, používej i mně ke zvěstování

své radostné zvěsti mému okolí.

 

Dobrý pastýři, pečuj o své stádo a posílej nadále

dělníky na svou žeň! Amen.

 

 

 

DEN TŘETÍ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Matouše 28,18-20:

 

«Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Ten, kdo se nechal přitáhnout Božím hlasem a začal následovat Ježíše, velmi rychle v sobě objeví neodolatelnou touhu přinášet radostnou zvěst bratřím prostřednictvím evangelizace a služby v lásce. Všichni křesťané jsou povoláni k tomu, aby byli misionáři evangelia! Vždyť učedník nedostává dar Boží lásky pro svou soukromou útěchu. Není volán k tomu, aby přinášel sám sebe nebo se staral o firemní zájmy. Prostě se ho dotkla a proměnila ho radost z toho, že se cítí být Bohem milovaný, a tento prožitek si nemůže nechávat jen pro sebe: „Radost evangelia, která naplňuje život společenství učed­níků, je radostí misijní“ (Evangelii gaudium 21).

Misijní nasazení tedy není jakýmsi přídavkem ke křesťanskému životu, jakoby nějaká ozdoba, ale naopak, nachází se v srdci samotné víry; vztah s Pánem v sobě zahrnuje to, že jsme posláni do světa jako proroci jeho slova a jako svědkové jeho lásky.

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Pane, ty mě zkoumáš a znáš,

ty víš, kdy uléhám a kdy vstávám! (Žl 139)

 

Pane, ty znáš mé srdce,

mé touhy i má skrytá přání.

Nyní ti je chci všechna svěřit

a odevzdat ti svůj život:

svou minulost tvému milosrdenství,

svou přítomnost tvé spravedlnosti,

svou budoucnost tvé prozřetelnosti.

Vždyť ty sám nejlépe víš,

jaká životní cesta je pro mě ta nejlepší.

Sešli mi svého Ducha a dej mi pravou svobodu,

abych dobře poznal své životní povolání

a tak naplnil tvou svatou vůli v pokoře a v pravdě.

Dej mi sílu, abych s tou pomocí dokázal

naplnit toto povolání v pokoji a s radostí.

Neboť ty jsi Bůh jediný, vševědoucí a všemohoucí;

řídíš celý svět, žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.



 

DEN ČTVRTÝ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Matouše 13,44-45:

 

«Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je nebeské království, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

I když zakoušíme svou velkou křehkost a často v sobě cítíme malomyslnost, musíme pozvedat hlavu k Bohu, aniž by nás dusil pocit naší nehodnosti anebo bychom upadali do pesimismu, který z nás dělá pasivní diváky unaveného a rutinního života. Není tu místo pro strach. Bůh sám očistí naše „nečisté rty“ a učiní nás vhodnými pro své poslání: „Tvá vina je smazána, tvůj hřích je odpuštěn. Tu jsem uslyšel hlas Páně, jenž říkal: ‚Koho pošlu? Kdo za nás půjde?‘ A já jsem řekl: ‚Tady jsem, pošli mne!‘“(Iz 6,6-8).

Každý misijní učedník slyší ve svém srdci Boží hlas, který ho zve, aby „procházel“ mezi lidmi jako Ježíš, „prokazoval dobrodiní a všechny uzdravoval“ (srov. Sk 10,38). V síle svého křtu je každý křesťan „christoforos“, to znamená „ten, kdo nese Krista“ svým bratřím (srov. Katecheze, 30. ledna 2016). To platí zvláště pro ty, kdo jsou povoláni ke zvláštnímu zasvěcení, i pro kněze, kteří velkoryse odpověděli „tady jsem, pošli mne“. Jsou povoláni, aby s novým misijním nadšením vycházeli z posvátného chrámového okruhu a umožňovali Boží něžnosti rozlévat se pro dobro lidí (srov. Homilie při missa chrismatis, 24. března 2016). Církev potřebuje takové kněze, kteří jsou důvěryhodní a vyrovnaní, protože našli pravý poklad, a s radostí touží po tom, aby ho dali poznat všem! (srov. Mt 13,44).

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Ježíši, Synu Boží, v němž přebývá plnost božství,

ty voláš všechny pokřtěné, aby „zajeli na hlubinu“

a šli cestou svatosti.

Vzbuď v srdcích mladých lidí touhu být

v dnešním světě svědky moci tvé lásky.

Naplň je svým Duchem odvahy a rozvážnosti,

aby byli schopni odhalit plnou pravdu

o sobě a o svém povolání.

 

Náš Spasiteli, poslaný Otcem zjevit nám milosrdnou lásku,

dej své církvi dar mladých lidí připravených zajet na hlubinu,

aby byli mezi bratry projevem tvé přítomnosti,

která obnovuje a zachraňuje.

 

Svatá Panno Maria, Matko Spasitelova,

spolehlivá průvodkyně na cestě k Bohu a k bližnímu,

ty, která jsi uchovávala jeho slovo ve svém srdci,

podpírej svou mateřskou přímluvou rodiny a církevní společenství,

aby pomáhaly mladým a dospívajícím lidem

odpovědět velkomyslně na Pánovo volání.

Amen.

(Jan Pavel II.)

 

 

 

DEN PÁTÝ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Lukáše 24,13-17.30-34:

 

«Ještě ten den se ubírali dva z nich do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. (…) Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Ježíš se k nám připojuje na naší cestě. Před otázkami, jež se vynořují z lidského srdce, a před výzvami, jež vyplývají ze skutečného života, můžeme zakoušet pocit zmatku a vnímat nedostatek síly a naděje. Je zde riziko, že křesťanské poslání se bude jevit jako pouhá neuskutečnitelná utopie anebo jako něco, co přesahuje naše síly. Když však hledíme na zmrtvýchvstalého Ježíše, který kráčí vedle emauzských učedníků (srov. Lk 24,13-15), naše důvěra může pookřát; v tomto evangelním výjevu vidíme opravdovou „liturgii cesty“, která předchází liturgii Slova a lámání Chleba a říká nám, že Ježíš je vedle nás na každém našem kroku! Ti dva učedníci jsou zraněni skandálem kříže a vracejí se domů s pocitem porážky; nesou si v srdci nenaplněnou naději a neuskutečněný sen. Smutek v nich zaujal místo evangelní radosti. Co udělá Ježíš? Neposuzuje je, jde s nimi jejich cestou a místo toho, aby vztyčil zeď, otevírá nový průlom. Pomalu proměňuje jejich zklamání, nechává jejich srdci vzplanout a otevírá jim oči hlásáním Slova a lámáním Chleba. Stejně tak ani křesťan nenese svůj misijní úkol sám, ale i uprostřed únavy a nepochopení zakouší, „že Ježíš jde s ním, mluví s ním, dýchá s ním, pracuje s ním. Cítí, že živý Ježíš je s ním uprostřed misijního úsilí“ (Evangelii gaudium 266).

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Věřím, Pane, že mě povoláváš ke štěstí,

k novému životu a k nebi, které začíná už tady na zemi;

k životnímu stavu, k úkolu ve světě,

k lidem a ke společenství,

které sahá až do nebe.

 

Věřím, Pane, že mě voláš,

a přece často neslyším tvůj hlas.

Dej, ať tě slyším a ať rozumím tvým slovům.

Přitahuj mě, ať tě hledám a nalézám.

Probouzej ve mně touhu přijímat tě kdekoliv,

kde se dva nebo tři sejdou ve tvém jménu.

Pošli mi lidi, kteří budou o tobě pravdivě svědčit,

abych od tebe dokázal přijmout pravdu o sobě,

o štěstí, o novém životě a o nebi,

které začíná už tady na zemi. Amen.

(Georg Lengerke)



 

DEN ŠESTÝ

 

Čtení: 

Ze Skutků apoštolů 6,2-7:

 

«Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.»

 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Povolání od Boha přichází skrze zprostředkování ve společenství. Bůh nás volá, abychom byli součástí církve a po době určitého dozrávání v jejím nitru nám dává specifické povolání. Cesta povolání se koná spolu s bratřími a sestrami, které nám Bůh dává: je to spolu-volání (orig.: con-vocazione). Církevní dynamika povolání je protilátkou proti lhostejnosti a individualismu. Nastoluje společenství, v němž nad lhostejností zvítězila láska, protože od nás vyžaduje, abychom vycházeli ze sebe, dávali svůj život do služby Božímu záměru a brali si za svou dějinnou situaci jeho svatého lidu.

Při letošním dni věnovaném modlitbám za povolání vybízím všechny věřící, aby na sebe vzali zodpovědnost v péči o povolání a o jejich rozpoznávání. Když apoštolové hledali někoho, kdo zaujme místo Jidáše Iškariotského, shromáždil sv. Petr sto dvacet bratří (srov. Sk 1,15); a pro volbu sedmi jáhnů byla svolána skupina učedníků (srov. Sk 6,2). Sv. Pavel dává Titovi specifická kritéria pro volbu kněží (Tit 1,5-9). I dnes je křesťanské společenství vždy přítomné tam, kde povolání raší, kde se formují a kde mají přetrvávat (srov. Evangelii gaudium 107).

Povolání se rodí v církvi. Už od zrodu povolání je třeba mít náležité církevní „cítění“. Nikdo není povolán výlučně pro nějakou danou oblast ani pro určitou skupinu nebo církevní hnutí, ale pro církev a pro svět. „Jasným znamením autenticity charismatu je jeho církevnost, jeho schopnost pro dobro všech se harmonicky integrovat do života svatého Božího lidu“ (tamtéž 130). Když mladý člověk odpovídá na Boží volání, vidí, jak se rozšiřuje jeho církevní obzor, může uvažovat o mnoha charismatech a dojít tak k objektivnějšímu rozlišení. Tímto způsobem se společenství stává domovem a rodinou, kde se rodí povolání. Kandidát s vděčností považuje tuto komunitní meditaci za nepostradatelný prvek své budoucnosti. Učí se poznávat a milovat bratry a sestry, kteří kráčejí po cestách odlišných od jeho cesty; a tato pouta ve všech posilují společenství.

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Bože, náš Otče,

tvé stvoření je podivuhodné. Z tvé ruky vychází vše stvořené. Také mě jsi povolal k životu a dal jsi mi pro něj úkol, který za mě nemůže nikdo jiný splnit.

 

Mám pro svůj život poslání. Možná své pozemské poslání dostatečně nerozpoznávám, ale jednou mi bude přece jen zjevné. Nebyl jsem povolán do života, abych byl neužitečný a bezcenný, nýbrž jako článek dlouhého řetězu, mostu mezi lidmi a generacemi.

 

Pane a Bože, bylo mi uloženo dobro: naplňovat tvé dílo, přinášet mír, konat dobro, sloužit pravdě, žít tvé slovo, ať se octnu kdekoliv na světě. Amen.



 

DEN SEDMÝ

 

Čtení: 

Z evangelia podle svatého Lukáše 1, 35.38:

 

«Anděl jí odpověděl: ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní, a proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. ‘ (…) Maria řekla: ‚Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova! ‘ A anděl od ní odešel.» 



 

Z poselství papeže Františka ke Dnům modliteb za duchovní povolání

 

Toužím upřímně všechny povzbudit k niternému přátelství s Pánem především proto, abychom si shůry vyprošovali nová povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Boží lid potřebuje, aby byl veden pastýři, kteří tráví svůj život službou evangeliu. Proto prosím farní společenství, sdružení i početné modlitební skupiny v církvi: proti pokušení malomyslnosti se i nadále modlete k Pánu, aby posílal dělníky na svou žeň a aby nám dával kněze zamilované do evangelia, schopné stávat se pro bratry jejich bližními, a tak být živým znamením milosrdné Boží lásky.

Drazí bratři a sestry, i dnes můžeme znovu nacházet elán pro hlásání a především mladým můžeme nabízet, aby následovali Krista. Tváří v tvář rozšířenému pocitu víry unavené nebo omezené jen na „plnění povinností“ touží naši mladí po objevování stále nového kouzla Kristovy osobnosti; chtějí, aby jim jeho slova a gesta kladla otázky a provokovala je, a konečně, aby díky němu mohli snít o životě naplno lidském a radostném, který se vydává v lásce.

Nejsvětější Panna Maria, Matka našeho Spasitele, měla odvahu se oddat tomuto Božímu snu a vložit svou mladost a své nadšení do jeho rukou. Kéž na její přímluvu získáme stejnou otevřenost srdce, připravenost odpovědět na Pánovo volání svým „tady jsem“ a radost vydat se jako ona na cestu (srov. Lk 1,39), abychom jej hlásali celému světu.

 

Otče náš…

 

Modlitba za povolání

 

Matko Vtěleného Slova a Snoubenko Ducha svatého,

tys naslouchala Božímu slovu a uchovávala ho ve svém srdci,

nauč nás rozjímat o Božích záměrech s naším životem

a nechat se vést Duchem svatým.

 

Spolehlivá Průvodkyně na cestě víry, naděje a lásky,

pomoz rodičům, aby své děti vedli k opravdovému životu podle evangelia,

a tak je připravili k velkomyslné odpovědi na Boží volání.

 

Matko každého „Ano“ vůči Bohu,

pokorně tě prosíme o přímluvu za mladé lidi,

aby tak jako ty měli odvahu se zcela zasvětit Bohu a jeho službě. Amen.

(Vojtěch Kodet)

 

Slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska k Neděli Dobrého pastýře

(přečtěte v rámci ohlášek při všech bohoslužbách 3. neděle velikonoční, 1. května 2022)


 

Bratři a sestry, a především vy, mladí přátelé, 

příští neděli bude církev slavit Neděli Dobrého pastýře, která je již tradičně spojena s modlitbami za nová povolání ke služebnému kněžství, ale také k zasvěcenému životu. Evropa, ale i naše země, se potýká v poslední době s nedostatkem duchovních povolání, která jsou tak důležitá pro život církve, Kristova těla. 

Po dvou „covidových“ letech jsme letos opět mohli slavit největší svátky normálním způsobem a bylo krásné vidět, jak se naše kostely zaplnily těmi, kteří toužili prožít
a oslavit Kristovu oběť i zmrtvýchvstání. Kristova láska se dotýká lidských srdcí
i ve 21. století a věříme, že i dnes oslovuje muže i ženy a zve je k celoživotnímu následování a službě. 

V tomto období se mnozí připravují k maturitě a my, vaši pastýři, také vás vyzýváme, abyste neodporovali možná jen velmi jemnému volání, kterým vás náš Pán k sobě přitahuje. Vězte, že vás chce ve své službě učinit šťastnými a užitečnými pro druhé! A i když termín pro odevzdání přihlášek do semináře je u konce, vězte, že žádný biskup ani v těchto dnech a týdnech vás neodmítne a rád se s vámi setká. Církev vás potřebuje! 

Obracíme se také na vás, všechny věřící, abyste se v našich farnostech, v rodinách
i sami osobně na tento úmysl intenzivně modlili. Zítra začne Týden modliteb za duchovní povolání, který vyvrcholí Nedělí Dobrého pastýře. Zveme vás tedy k modlitbě a moc o ni prosíme! Sám Pán přece říká: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9, 37). Zvláště doporučujeme adoraci eucharistického Pána, Denní modlitbu církve nebo modlitbu růžence. Spolubratry kněze vyzýváme, aby na tento úmysl slavili mše svaté a tuto prosbu pravidelně zařazovali mezi přímluvy. 

Věříme, že Pán naše modlitby vyslyší a naší církvi nebudou chybět ti, kteří hlásají Boží slovo, vysluhují svátosti a vedou lid do Božího království. 

 

Všem vám žehnáme

 

Vaši čeští a moravští biskupové

 

                                                Výzva brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho

                                                                        věřícím brněnské diecéze


 

                                                        Milí spolubratři v kněžské a jáhenské službě,

                                                                          milé sestry, milí bratři,

 

       obracím se k vám všem v této těžké době, tentokrát nejen s další žádostí o modlitby, ale také s prosbou o konkrétní pomoc v duchu evangelijních slov: „ … byl jsem na cestě a ujali jste se mě…“ 

       Situace lidí, kteří k nám prchají z Ukrajiny, je vážná. Na hrůzy války doplácejí hlavně lidé bezbranní - ženy s dětmi, sociálně slabí, hendikepovaní a staří. Naše Diecézní charita Brno je od počátku válečného konfliktu v přímém centru dění a všemi dostupnými možnostmi pomáhá ukrajinským uprchlíkům v jejich kritické životní situaci. Nyní již však docházejí možnosti ubytování, proto vás prosím o pomoc.

 

       Tam, kde je to možné, postarejme se o přijetí ukrajinských obyvatel a jejich podporu v době, kdy si sami nemohou pomoci. Nabídněme jim podle možností přístřeší v našich farních budovách, domovech, ve volných objektech vhodných k bydlení, nabídněme jim pomoc a doprovázení lidmi z našich farních společenství… Ale počítejme s tím, že tato pomoc může být dlouhodobá.

 

       Dle sdělení ředitele Diecézní charity Brno Ing. Oldřicha Haičmana mají lidé přicházející z Ukrajiny vyřešený pobyt v souladu s naší legislativou, jsou zařazeni do systému dávek hmotné nouze, mají nárok na zdravotní pojištění a mohou v České republice legálně pracovat. Ubytovaní budou na základě nájemní smlouvy.

       Lidé, kteří k nám z Ukrajiny přicházejí, jsou často dezorientovaní, prožili útrapy války, mají jazykové bariéry. Potřebují doprovázení, materiální i finanční pomoc při zařizování potřebného vybavení a pořízení věcí nutných k životu. Pozvěme naše farní společenství k pomoci a podpoře těchto našich bližních.

 

S bližšími informacemi a dotazy, včetně žádostí o specifickou duchovní pomoc, se obracejte přímo na Diecézní charitu Brno. 

 

                                                     Kontakty: telefon 545 426 610, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

                                                     Děkuji každému z vás, za jakoukoliv pomoc – duchovní i materiální.

                                                                             V modlitbě provází a ze srdce žehná

 

                                                                                        Mons. Vojtěch Cikrle, v.r.

                                                                                           diecézní biskup brn




 

V Brně dne 15. března 2022

 

                                           Zasvěcení Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie

 

                                                                       Text do nedělních ohlášek

                                                                            Milé sestry, milí bratři,

jistě jste zaznamenali, že v pátek 25. března 2022 od 17.00 hodin papež František během modliteb za mír, kterým bude předsedat v bazilice svatého Petra v Římě, zasvětí Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Tentýž akt ve stejný den vykoná ve Fatimě kardinál Konrád Krajewski jako vyslanec Svatého otce.

Modlitba ze svatopetrské baziliky bude přenášena prostřednictvím Mondovize, Youtube kanálu Vatican media Live a u nás je od 17.00 hodin zařazena do vysílání TV Noe. 

K tomuto modlitebnímu setkání zve Svatý otec 25. března spolu s biskupy také všechny kněze, jáhny a věřící, aby se k němu připojili při modlitebních setkáních v katedrálách, na mariánských poutních místech i ve farních a řeholních společenstvích po celém světě.

Prosím, připojme se také v naší diecézi podle svých možností k této modlitbě za mír na Ukrajině a za skončení válečného konfliktu. 

V katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově se sejdeme k modlitbě za mír a k zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v pátek 25. března 2022 v 19.00 hodin. 

                                                                             V modlitbě s vámi všemi spojený

                                                                                        Váš biskup Vojtěch

 

                                                                        Doplnění pro duchovní správce farností

Milí bratři, 

prosím připojte se podle svých možností k této modlitbě za mír na Ukrajině a za skončení válečného konfliktu ve vašem farním společenství. Je možné také zůstat dále v modlitbě při adoraci v rámci akce 24 hodin pro Pána.

Konkrétní texty k zasvěcení budou zaslány ze strany Vatikánu během dalších dnů, poté vám budou přeposlány.





















 

         

                              hPostní duchovní obnova 2022.png

                       

 

                              

Drazí věřící, sestry a bratři 

díky zlepšené pandemické situaci schválila česká vláda další uvolnění protiepidemických opatření a od pondělí 14. března nebudou v kostelích respirátory povinné. Při této příležitosti opětovně děkujeme všem, kteří v těžké době sloužili nemocným, i všem, kteří přijali nepříjemná omezení, a tak pomohli přibrzdit šíření nemoci.

Obracíme se na všechny věřící, kteří kvůli pandemii omezili svou účast na bohoslužbách v kostelích a prožívali bohoslužby prostřednictvím sdělovacích prostředků, s pozváním do kostela. Děkujeme všem technikům, kteří v těžké situaci obětavě sloužili a umožnili mnohým věřícím účast na bohoslužbě aspoň na dálku. Často nám to připomínalo, že je to jako být pozván na svatební hostinu, a dívat se jen na dálkový přenos. Plné prožívání mše svaté vyžaduje osobní přítomnost, společenství víry a nabízí účast na eucharistické hostině.

Doba postní, do které jsme vstoupili, je dobou očišťování, pokání a přípravy na Kristův velikonoční dar nového života. Zařaďme do svých programů i svátost smíření, řádnou zpověď, třeba i po delší době. Svou ochotu začít nově žít s Kristem ukažme i tím, že pozveme svoje blízké, nebo nabídneme pomoc těm, pro které je obtížné se do kostela dostat. V rámci nápravy způsobených škod věnujme velkou pozornost dětem, které zvláště potřebují příklad praktické víry rodičů i zájem farnosti k vybudování osobního přátelství s Kristem.

Při bohoslužbách obnovme pozdravení pokoje, přinášení obětních darů a znovu umožněme přijímat eucharistii i do úst všem, kteří si to přejí. Nejpozději od Velikonoční vigilie vrátíme svěcenou vodu do kostelních kropenek.

Kéž nám dobře prožité velikonoční svátky pomohou i v náročných situacích žít jako svědkové vítězného Krista.
 
Vaši čeští a moravští biskupové

 

 

                                          

    

                          Snímek obrazovky (35).png

 

 

 

 


Předseda ČBK Jan Graubner: Nechte se z ohledu na ostatní očkovat

 

 

Přinášíme vám prohlášení olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, předsedy ČBK, ke zhoršující se situaci pandemie covid-19 v naší zemi.

  

Počty nakažených covidem-19 rychle stoupají. Není to výzva ke strachu či panice, ale k větší důvěře v Boží ochranu a pomoc, na kterou ovšem můžeme spoléhat jen tehdy, pokud se snažíme vidět Božíma očima a plnit Boží přání. Snad je nová vlna pandemie výzvou k vážnému zamyšlení a lepšímu nasměrování našich životů. Snad je to pozvání k větší ohleduplnosti k druhým.
 
Vím, že téma očkování rozděluje společnosti a nechci přispět k ještě většímu rozkolu. Očkování není samospasitelné, ale jak je vidět z menšího procenta nemocných ve skupině očkovaných, je to nástroj, který pomáhá. Prosím ty, kteří mohou být očkovaní a zatím nejsou, aby se z ohledu na ostatní obyvatele nechali očkovat. Ty, kteří se nechali vystrašit, že se očkováním dopouští nějakého hříchu, ujišťuji, že to mohou udělat s čistým svědomím. Ty, kteří hájí svou svobodu stát na svém názoru, prosím, aby z lásky k druhým dobrovolně obětovali část své svobody pro společné dobro.
 
Děkuji všem, kteří se snaží o ohleduplnost k druhým nejen vlastním očkováním, ale i dodržováním hygienických předpisů na veřejnosti i v kostele. Není třeba být úzkostliví, ale ukáznění. Mezi tradiční skutky lásky v době adventní zařaďme i vlastní ukázněnost a ohleduplnost k druhým.
 
Všem přeji kousek radosti z dobrých skutků a z blízkosti Boha, kterou nabízí dobře prožitý Advent i svátky Narození Páně.
 
+Jan Graubner, předseda ČBK