·      Zvu všechny seniory na setkání seniorů našeho děkanství, které  se bude konat       ve farním sále na faře ve Velkém Meziříčí ve středu 7. 12. 2016 od 8:30 do 11:00    na téma: „ Stáří jako povolání.“ Hostem bude P. Josef Havelka, farář v Měříně a Uhřínově.

·      Představení prvokomunikantů bude za týden 3. adventní neděli 11.12. v 9:30, ten den bude také vánoční jarmark.

·      Děti, můžete darovat hračky v obětním průvodu pro děti ze sociálně slabších rodin.

·      Děti, přijďte zítra přivítat a pozdravit sv. Mikuláše v 17:00

·      Snoubenci, kteří hodláte v příštím roce uzavřít sňatek, přijďte se domluvit na způsob přípravy.

·      Společenství: modlitby matek, koordinátorka Klárka Beránková .

Drazí přátelé,

tento víkend budete slavit krásné dvacetiny naší bítešské Kolpingovy rodiny. Je to už dospělá mladá dáma. :-) Společně s přáteli ze Schrobenhausenu budete vzpomínat na naše začátky i na další roky a na hezké věci, které jsme společně zažili. Moc nás mrzí, že u toho nemůžeme být s Vámi. Jsme zrovna v Bruselu a nemůžeme přijet, tak Vás aspoň takto na dálku zdravíme a budeme s Vámi aspoň v duchu. Nějací zástupci naší rodiny se naštěstí zúčastnit mohou, tak nám budou povídat, jak jste slavnostní víkend prožili. Těšíme se také na nějakou fotodokumentaci a posíláme Vám jednu naši fotku ze září. Fotil nás Kristi án v Tervurenu, v parku kousek od našeho belgického bydliště.

Hezky si to užijte a těšíme se aspoň na Vás Bítešské o Vánocích.

Eva a Tomáš

A Tomášovo doplnění: 

Asi bych to ani nebyl já, abych nepřipojil pár slov. Chtěl bych především říci, že právě dnes a v této zemi, má Kolpingovo dílo svůj význam. Působí v době, kdy celá Evropa hledá svou identitu, jako by zapomínala, že ji už dávno má a že je její povinností šířit dál "radostnou zvěst"- Kolpingovo dílo má v tomto svou nezastupitelnou roli a své povinnosti.  Je třeba znovu připomínat, že jenom v křesťanství nalezneme svou budoucnost a že se to zdaleka netýká jen nás evropanů. Nechceme se jen bavit. A "potřeby naší doby nám ukáží, co máme dělat."

Fotografie z oslav 20 let Kolpingovy rodiny ve Velké Bíteši si můžete prohléhnout ve fotogralerii.

Den 14. - 27. 7. 2016

Dnes nastal ten nezapomenutelný den, kdy jsme mohli prožít pout k samému zřídlu úcty k Božímu milosrdenství: do sanktuária sv. Jana Pavla II. a sanktuária Božího milosrdenství.

Na místo, kde se sv. Faustýně dostalo poslání šířit toto milosrdné boží přijetí každého hříšníka pro Ježíšovo nekonečné slitování a odpuštění. Setrvat chvíli v modlitbě před jedním z originálů obrazů Ježíše milosrdného, a být zasaženi přítomnosti ducha svatého, byla velmi hluboká a inspirativní chvíle.

Kéž na ni nikdy nezapomene a necháme Boží milosrdenství zakořenit hluboko do našeho srdce, abychom ho uměli projevovat i reálně ve svém životě.

B

Den 15. - 28. 7. 2016

Dnes jsme vstali plni očekávaní, protože právě dnes přijde na řadu přivítání se Svatým Otcem.

Po vyslechnutí několika svědectví na téma marnotratný syn přišla na řadu mše svatá, kterou sloužil kardinál Miroslav Vlk.

Následoval oběd a pak již vyčerpávající cesta do parku Blonia, kde se konalo samotné přivítání se Svatým Otcem.

Po vydatné večeři jsme večer zakončili Korunkou k Božímu milosrdenství.

D

Den 16. - 29. 7. 2016

Pateční den jsme pojali jako odpočinkový. Papeže už jsme všichni předchozí dny viděli, a tak jsme oželeli křížovou cestu se Svatým Otcem. Alespoň jsme se vyhnuli nepříjemným tlačenicím, které jsme už zažili.

Každý z nás si svůj program volil sám. Někdo celý den jen odpočíval, někdo shlédl muzikál Gedeon, další se vydali do Schindlerovy továrny, další si prohledli solný důl ve Wieliczce, ostatní jeli do města shánět suvenýry.

Večerní program v českém národním centru patřil animované křížové cestě se svíčkami. Ta byla určena pro všechny, kteří se nezúčastnili křížové cesty s papežem.

Následně jsme se vydali každý do místa svého ubytovaní: někdo do tělocvičny, někdo do školní třídy, někdo do rodin. Museli jsme nabrat hodně sil na následující náročný den.

Den 17. - 30. 7. 2016

Pohodlný spánek, výborná snídaně. Takový byl předpoklad na dnešní ráno. Skoro se tak i stalo.

Dnešní den jsme zahájili slavnostní mši v českém centru Mogila. Po této události jsme všichni zahájili naši pěti kilometrovou pěší etapu z Mogily směrem na Capus Misericordiae.

Start této etapy probíhal bezproblémově do té doby, než nám měly být přiděleny naše balíky s obědem, večeří a snídaní na následující den.

Kolona lidí čekající na výdej čím dál víc houstla. Když jsme všichni obdrželi balíčky, pokračovali jsme v cestě na Campus. Další zádrhel se nám vyskytl při vstupu na Campus.

Securitas pouštěla varie lidi po určitém množství. Následné kroky byly takové: rozražení do sektoru, my jsme byli v A3, holky v A8 a další parta v A4. Spánkový odpočinek po výběru pohodlného místa pro nocleh v sektoru nikoho neminul.

V sedm hodin večer jsme prožívali Vigilii s papežem Františkem. Cely večer byl zakončen koncertem známých polských hudebních umělců a poté jsme se uchylovali ke spánku pod širým nebem.

Proste naprostá paráda.

O

Den 18. - 31. 7. 2016

Probudit se na louce a koukat se na oblohu není k zahození, zvláště když kempujete s dvěma miliony mladých lidí. Nejprve jsme sáhli po modrém pytli se suchým proviantem, dalším cílem bylo vystát frontu na záchod a získat balík vody.

Pak už nezbývalo než vyčkat na příjezd Papi Francesca a snažit se neuvařit se.

Závěrečná mše byla velkolepá. Svatý Otec měl inspirující kázání a závěrečným požehnáním nás vyslal do celého světa, do našich domovů, kde máme žít v milosrdenství.

Papa také udělal radost věřícím v Panamě, kde bude další setkaní. Po konzervovaném obědě jsme se vydali na pěší putování do Mogily.

Po cestě nás stihla bouřka, naštěstí jsme zmokli jen symbolicky. Naše skupina se rozdělila v českém centru.

Po poslední večeři jsme se vydali na cesty domů.

M

Den 19. - 1. 8. 2016

V ranních hodinách jsme konečně dorazili všichni ve zdraví domů.

M+E+K+B+V+V+A+O+O+P+L

 Předsednictvo České biskupské konference vyzývá kněze české i moravské

Ve dnech 2. - 9. července 2016 se děti z Bíteše a okolí vydaly na dobrodružství s Malým princem, který je požádal o pomoc. Každý den se probouzely v jiné zemi. Vždy tam, kde místní obyvatelé potřebovali pomoci. Zlý had jejich kraj proměňoval tak, že lidé byli nešťastní. Naše výprava je však nikdy nenechala na holičkách. Mohli jsme tak pomoci v Anglii, v Texasu, na Madagaskaru, v Itálii, Rusku, či Řecku. Nejen dobrodružství, ale i kulturu jednotlivých zemí, nová přátelství a nezapomenutelné zážitky jsme si tak nakonec mohli přivézt zpět do naší krásné rodné země. Ono jak se říká: ,,Všude dobře, doma nejlépe." Díky všem za nádherný tábor!

                                           Za táborový tým

                                                                                                   Jan Václav Brym

Fotografie z tábora naleznete zde

Den 11. - 24. 7. 2016
Aneb první neděle v Polsku. Po pozdním návratu trochu vyspáváme. Vstáváme až v devět na snídani a dopolední mši, kam jdeme s rodinami.
Místní pan farář dlouho a velmi mluvil o roverech. Dále jsme šli do školy, kde jsme zhlédli vystoupení místních farníku a dostali jsme prostor také, což nebylo úplně zdařilé.
Spolu s farníky jsme grilovali a tancovali až do pozdních hodin - s děvčaty jsme tancovali „Mam chujteczke haftanowa“ i jiné tance. Téměř o desáté večerní hodině jsme se starým Fiatem přesunuli do Denbice na místní zábavu v místě nazvaném „al Capone“. Cestou nazpět jsme probírali česká i polská slovíčka a jejich překlad. Načež jsme se vrátili do rodin a šli a spát.

V+O    

Den 12. - 25. 7. 2016
Dny v diecézích skončily a den odjezdu do Krakova nastal. Nikomu se nechtělo odjet z rodin, které se o nás s láskou staraly.
Po ranní modlitbě, jsme těžko zadržovali slzy při loučeni. Autobus na nás ale čekal, a tak jsme museli nastoupit.
Když jsme přijeli do Krakova, čekaly na nás davy českých poutníku. Po dlouhé době jsme se potkali se všemi kamarády.
Poté jsme se ubytovali v místních školách a ani se nám nechtělo večeřet, protože jsme měli plné batohy jídla, které nám daly rodiny.
Program pokračoval v českém národním centru, kam dorazil i známý youtuber Kešu. Společnou adoraci jsme ukončili dnešní den.

T

Den 13. - 26. 7. 2016
Dnešní den začal společný k setkáním v českém národním centru v Mogile. Poté jsme se vydali prohlédnout si historické centrum Krakova. Následoval oběd.
Po obědě bylo třeba si odpočinout, abychom se mohli vydat na koncert. Na konci dne jsme se i pres silný déšť vydali navštívit nemocného kamaráda.
Tento den byl plny zážitku, díky za něj.

V

Aktuální fotografie z cyklopouti do Krakova naleznete zde v naší fotogalerii.

Den 10. - 23. 7. 2016

Po ranní modlitbě jsme společně zasadili před kostelem památeční strom Světových dnů mládeže.

Potom jsme šli na nedalekou louku. Mezitím se ozvaly sirény a ze všech stran se začali sbíhat místní chlapci a děvčata k hasičce. V rychlosti se oblékli do uniforem, nastoupili do auta, spustili houkačku a vyjeli před garáž. V rychlosti uhasili ohniště před hasičkou a pozvali nás na exkurzi.

Po společném slavnostním obědě se celá místní diecéze sjela na jedno místo - do Starého Saczu. Tam byla sloužena mše s domácím biskupem Andrejem. Mše se zúčastnilo poměrně dost lidi z různých národů: například z Čadu, Brazílie, Chile, Francie, Ukrajiny, Itálie nebo USA.

Po bohoslužbě následoval festival mladých, při kterém každý národ ukázal ve třech minutách to nejlepší. Češi zazpívali lidovky a zatančili polku.

O půlnoci jsme se vrátili do svých rodin a šli spát.

Den 8. - 21. 7. 2016

Ráno nás po probuzení čekala skvělá snídaně (dokonce i s domácím máslem). A jak už to tak bývá, ti co to máji nejblíže chodí nejpozději. Ani my jsme nebyli výjimka. Jen co jsme dorazili do kostela, začala polská modlitba.

Po půl hodině pro nás přijel autobus a zavezl nás do Pustkowa. Zde jsme se sesli s většinou naší roverácké (rover je polsky kolo) skupiny, neboť jsme rozděleni do různých farností. Prošli jsme si muzeum bývalého pracovního tábora a kopec smrti.

Bohužel protože nás tam bylo velké množství, nestačili jsme si vše prohlédnout. Satisfakci nám byla přítomnost biskupa Vojtěcha.

Poté jsme přejeli do Blizny, kde bylo vojenské muzeum, stojící na místě továrny na rakety. Dostali jsme tam i oběd - polévku.

Nakonec jsme navštívili městečko Debica, kde jsme prošli expozici o zdejším kraji, a dokonce si zatančili s místní mládeží.

Poté jsme putovali městem až ke kostelu sv. Ducha, kde jsme se rozjeli do našich farností na mši a večeři.

Jako večerní program jsme si vychutnali folklorní tance a písně a to nejen polské, ale také od hudebníků z Peru a Bolivie. The end.

E+K+M

Den 9. - 22. 7. 2016

Dnes jsme se probudili do krásného rána. Po snídani v rodinách jsme se vydali k autobusu, který nás zavezl na ranní modlitbu. Ranní modlitba se nesla v duchu bl. sestry Kostkové. Byla opravdovým vzorem pro nás všechny.

Pátek je poutní den, proto jsme se vydali na pěší pouť z Debice do Zadowy, do kostela Marie Magdalské a k Panně Marii Zadowské. Zde jsme slavili mši svatou s Otcem biskupem Vojtěchem a ostatními poutníky z Polska, Chorvatska, Německa i Bolívie.

Také jsme měli příležitost potkat se s ostatními poutníky, kteří byli ubytováni v děkanátu Debica. Zpívalo se, tančilo a společně obědvalo.

Večer nás čekal Večer chval, kdy jsme mohli Bohu poděkovat za krásný den. Součástí večera bylo i procházení kostelem se zavřenýma očima i vystavení nejsvětější svátosti.

L

Den 7. - 20. 7. 2016 – Brzesko - Pilzno - 7:30 - 11:30 - 59 km

Na poslední naši etapu jsme si pořádně přivstali. Už od 5:00 jsme byli na nohou a uklízeli po sobě školní místnosti, ve kterých jsme spali.

Jelikož jsme mysleli, že nestíháme, vydali jsme se na cestu po silnici první třídy. Byla to nejkratší a nejrychlejší varianta. Dokonce jsme tento den měli rekordní průměrnou rychlost 22 km/h.

Po čtyřech hodinách jízdy jsme v Pilznu slavili bohoslužbu a rozdělili se na čtyři skupinky. To proto, že každému z nás bylo určeno jiné místo ubytování.

Každý z nás nakonec dojel do svého cíle. Zaregistroval se na místní faře, dostal balíček s brožurkami a ubytoval se v některé z místních rodin.

Mezitím všechny čtyři vesničky objel karavan, který vyložil batohy a naložil kola.

 Pouť se vydařila a my jsme připraveni užívat si program, který pro nás mají nachystaný pohostinní Poláci.

P

Den 5. - 18. 7. 2016 – Kozy - Dziekanowice 10:00 - 21:55 - 93 km 

Dnešní etapa začala vydatnou snídaní. Po zajištěni tělesných potřeb jsme spolu slavili mši svatou.
První kilometry vypadalo, že bude pršet, ale po deseti kilometrech nám počasí začalo přát, a tak jsme za chvíli dorazili do rodného města Jana Pavla II. - do Wadowicz. Z tohoto města se nám vůbec nechtělo, a proto jsme zde zůstali asi dvě hodiny. Dále cesta pokračovala celkem v pořádku, až na pár malých defektu - 3 píchnuté duše. Na konci naší etapy, v malém městečku Dziekanowicze nás čekalo na místním stadiónu malé pohoštění. Poté nás nenapadlo nic lepšího než si zahrát fotbal, jenže tráva byla mokrá, a proto se den uzavřel nešťastně, protože si Kačka vymkla kotník.

T

Den 6. - 19. 7. 2016 – Dziekanowice - Brzesko 10:05 - 14:40 - 51 km

Další den nám začal poněkud skromnější snídaní než předchozí den, ale to nám vůbec nevadilo. Alespoň jsme byli plni tak akorát na jízdu. Nezapomněli jsme ani na mši svatou, kterou jsme si užili i s výkladem o krásném kostele v Dziekanowicich v polštině.

Jelikož  jsme nikam nespěchali, nevadilo nám, že jsme vyjeli v 10 hodin. Cesta nebyla tak kopcovitá jako minulé dny a proto nám rychle ubíhala. Moc nás potěšilo, když  nám pani prodavačka jen tak donesla velmi lahodné a osvěžující bonbonky s různými příchutěmi. Zachutnali nám tak moc, že jsme přemýšleli, že si zajdeme koupit další.

Do Brzeska jsme dorazili oproti minulým dnům velmi brzy a tak jsme měli čas si náležitě užít všech nabídek, jako například kulečník nebo ping-pongový stul. Víťa si obzvláště oblíbil jeden přístupný počítač s nainstalovanou hrou, samozřejmě polskou, takže můžeme předpokládat, že ji hrál pravě kvůli snaze se něčemu přiučit, aby později mohl lépe zvládat překládání polských vět.

A

Aktuální fotografie z cyklopouti do Krakova naleznete zde v naší fotogalerii.