Na táboře v Rohách 2009 bylo naším zájmem projít s dětmi jednotlivě celé

zpovědní zrcadlo a probrat posupně hříchy tak, aby jim rozuměly a chápaly

jejich význam.

Některé jsou pro tyto mládežníky více diskutabilní a některé naopak. Spíše

se k těm ostatním neumí vyjádřit. Z části nechápou jejich význam a z části jim

tento hřích žádným hříchem nepřipadá.

Kde začíná a kde končí naše víra v nás, v ostatní, v Boha? Každý den nás obklopuje neuvěřitelné množství informací, takové, že nejsme schopni je zachytit. Zkuste vyjmenovat alespoň všechny známé tváře, které jste dnes potkali. To bychom možná i po chvíli zvládli, ale co měli dnes na sobě a jak se cítili? Kolik aut a neznámých lidí kolem Vás dnes bylo?

Na procházce v lese, při cestě městem, listováním knížkou, brouzdáním na internetu, všude je naše mysl vystavována neustálému proudu informací, přímo toku, veletoku. Naše okolí nám všemi prostředky sděluje, jak se ten a ten obléká, co dělal, o tom a tom domku, který opravují, tam té firmě, která se špatně stará o zaměstnance, tom obchodě v kterém je ošidili, jaké zítra bude počasí. Umíme informace projít a pro třídit je? Vždyť stejně jako my se i mnozí, kteří je k nám vypouštějí či je píší, dopouští mnoha chyb. Jak tedy informace rozumně projít a odfiltrovat?

Zvláštní je, že každá informace o čemkoliv zůstává nesmazatelně uvnitř nás. Při četbě knihy „Proč jsou šťastné děti šťastné" jsem narazil na úryvek o operaci mozku, kdy při projíždění elektrodou po kůře mozkové měl daný pacient velmi živé vzpomínky na událostí, které již dávno zapomněl a to včetně pocitů a vůní. Na druhé straně je stejně jisté, že náš mozek musí sám osobě vstup do své paměti filtrovat. Není možné zaznamenávat přesný odraz skutečnosti a to už při jejím zaznamenání je skutečnost minulostí.

Ve všech institucích světa mohou a jsou nedokonalí lidé, stejně tak jako my, kteří jsme se pokusili s nutnou odvahou přepsat tyto témátka a vystavit je. A tak některé informace nutně musí být nepravdou, či nesprávnou interpretací skutečnosti tím, kdo nám informaci předává. Musíme se snažit utvářet si nadhled a nenechat se pohltit jednou vlnou zájmu. Každá věc má rub i líc.

Důvěryhodnost se stává moudrostí. Moudrost je v tomto kontextu schopnost. Schopnost odlišit skutečnost od nepravdy a najít ji, schopnost ověřit si informace a nenechat v sobě přetrvávat předsudky.

Naše cesta životem je od počátku spjata s důvěrou. Jako děti nemůžeme věřit nikomu jinému a tak bezmezně jako rodičům. Když však vyrůstáme, okolní svět nám dává takové nepřeberné množství podmětů, že se nakonec od svých rodičů obracíme. Přitom jediné místo, kde se vždy můžeme setkat s důvěrou a komu můžeme věřit ať se stane cokoliv, je rodina, a v ní Bůh.

"Smutné je,že hlupáci jsou tak sebejistí a lidé moudří plni pochybností." Bertrand Arthur William Russel

Ačkoli název témátka zní „přemalby", nebudeme si tu povídat o žádných malířských, či restaurátorských techninkách, ale o „přemalbách" Krista na obraze v našem srdci.

Již dříve přišli filosofové s názorem, že každý člověk (i nevěřící) má ve svém srdci nějakou představu Boha, a to jako představu nějaké dokonalé bytosti. Protože jsme ale Boha nikdy neviděli a nedokážeme si představit dokonalou bytost, na Božím obraze v našem srdci může vzniknout řada přemaleb.

Je to, jako když dítě ve školce kreslí obrázek své maminky, který pak považuje za její přesnou podobu. Za pár let ale pochopí, že vlastně nenakreslilo maminku, ale nějakou ježibabu a protože už má víc zkušeností, pozná, jakých chyb se dopustilo a může je upravit.

Stejné je to i s Bohem. Jsme jako děti, které si malují a protože Boha neznáme

dostatečně dobře, tak ten obraz komolíme a když je zkomolený, je těžké v něho věřit.

Vzpomínám si, že nám jednou náš učitel vysvětloval, proč nemůže věřit v Boha: „Já bych v Boha rád věřil, ale prostě nedokžu si představit, že tam nahoře sedí nějaký

děda, který mě sleduje a ví o mě všechno. Tomu já přece nebudu věřit." Ano, máte pravdu, pane učiteli, já bych tomu taky nevěřila. Dědeček na obláčku, to není Bůh, to je pouze jeho přemalba.

Povíme si tedy stručně, jaké máme přemalby:

1. Bůh - slaďoučký, blboučký: sem bychom mohli zařadit třeba toho dědu zoblaků nebo Ježíška s modrýma očima a se zlatými kudrnatými vlásky. Našly by se i další, třeba Ježíš jako symbol Vánoc (něco jako Santa Claus), nebo Bůh jako bájná bytost.
2. Bůh pro davy: Tuto přemalbu bychom mohli přirovnat k tomu Ježíši z amerických akcí, kde je shromážděna velká spousta lidí, kteří zvedají ruce, volají, mávají a myslí si: „Teď právě je tady přítomen Ježíš." Když jsou však sami, tak ten pocit, že je Ježíš s nimi, vůbec nemají. Bůh pouze pro davy, nikdy pro jednotlivce. Ale to je špatně.
3. Přísný trenér: Hodně lidí si představuje Boha jako trenéra, který se nás snaží vycvičit, abychom byli co nejdokonalejší a dostali se do nebe. Sotvaže uděláme něco špatně, třeba práskneme dveřmi, i když nás maminka prosila, ať to neděláme, už je tu policajt Bůh a říká: „To jsi zase udělal blbě! Víš co, už mě to s tebou fakt nebaví." To je ale špatně. Bůh není ani trenér ani policajt. Nevyčítá nám, když něco uděláme špatně, nenastavuje nám laťku, je rád za každý pokrok a pomáhá nám.
4. Úžasný myslitel: V novinách často můžeme vidět články a ankety typu „Deset největších lidí, co žili", „Největší myslitelé všech dob" atd. A na tomto žebříčku spolu s Konfuciem vidíme ještě Jana Husa, Ježíše Krista atd. Podle některých lidí Ježíš existoval, ale byl to pouze úžasnýmyslitel a filosof. Vždyť jeho myšlenky byly tak nadčasové. Mohli bychom i říct, že Ježíš byl první komunista. Špatně! Ježíš nebyl pouze myslitel. V prvé řadě to byl Boží syn! Proto Ježíš není osobností v dějinách. Je to Bůh.
5. Automat: Někdo zase věří, že Ježíš je Bůh, ale plete si ho s automatem. Když do automatu hodím desetikorunu, vypadne mi tyčinka. Dalo by se tedy usuzovat, že když se budu každý večer modlit a každou neděli chodit do kostela, Bůh by měl splnit, co budu chtít. Ale tak to nefunguje. Bůh není obchodník. I když si občas myslíme, že máme strašný život, Bůh na nás nechce nakládat moc, ví, kolik jsme schopni unést a má pro nás svůj plán. To ale neznamená nemodlit se a neprosit. V modlitbě člověk svěřuje Bohu, co potřebuje. Bůh je ten moudrý, který rozhoduje. Když dítě prosí o osmý bonbón, maminka mu ho nemusí dát, protože ví, že dítěti by bylo špatně.
6. Ježíš jako definice: Jistě se to už mockrát stalo i vám. Já jsem třeba nikdy nechápala, jaký je rozdíl mezi skalárem a vektorem. Vůbec jsem nevěděla, o co vlastně jde, proto jsem se prostě naučila dvě definice, které jsem vždycky napsala do testu, aniž bych věděla, co znamenají. Ježíš je Spasitel. Ježíš je Boží syn... Jen něco říct, aby mi už pan farář dal pokoj. Takové ty definice z katechizmu vždycky zaberou. Pan farář je spokojený a já jsem věděl správnou odpověď. Ale kdo je to vlastně ten Spasitel? Prostě
   
   definice. A to je chyba.
7. Nástupiště 9 ¾ : J.K.Rowlingová ve své knize Harry Potter popisuje, že existují dva světy. Svět mudlů a svět čarodějů. Ze světu mudlů do světa čarodějů však můžou projít pouze vyvolení, čarodějové. Hodně nevěřících myslí, že Ježíš stojí za nějakou „oponou", přes kterou mohou projít jen křesťané. Ti, kteří chodí do kostela, ti, kteří se modlí atd. Ale tak to není. Bůh je tu pro všechny a na všechny čeká.
8. Strýček z Austrálie: „Mám strýčka v Austrálii. Ani pořádně nevím, jak se jmenuje a jak vypadá. Vím, že existuje, ale to je tak všechno. Nezajímá mě, co dělá a jak žije. Možná, že kdyby bydlel tady, měl bych ho rád, aletakhle... Já ho taky nezajímám. Sice o mě ví, ale nikdy mi nepošle ani pohled s klokanem. Je to, jako kdyby nebyl." Toto je také klasická přemalba. Mnoho lidí věří, že Bůh sice stvořil svět, ale pak už se o něj úplně přestal zajímat. Jiní si zase myslí, že s Bohem žijeme nezávisle na sobě. Kdyby se miněco stalo, Bohu to nebude vadit, když budu mít problémy, Boha to nebude zajímat. Ale tak to není. Bůh se o nás zajímá. Copak by strýček z Austálie obětoval svého jediného syna za naše hříchy?

S přemalbami je to složité a trvá dlouho, než se jich zbavíme, někdy i celý život. S táborníky jsme se shodli, že je potřeba se hodně modlit a také číst Bibli. Na závěr jsme si přečetli Lukášovo evangelium 9. kapitolu 18-20 verš. Táborníky pak čekaly lístečky, které si osamotě přečetli. Na lístečku stálo: „A za koho mě pokládáš ty,..." Na správnou odpověď jsme nepřišli, možná, že ani neexistuje. Nutilo nás to však alespoň přemýšlet: V koho vlastně věříme?

Velké obrázky, ilustrace k semínku naleznete v fotogalerii

Tím vše začíná  aneb Eden versus Velký třesk

K učení se toho, čeho je zapotřebí, se mi žádný věk nemůže zdát pozdní.

Svatý Augustin

Lidé si už od pradávna kladli otázku: Jak mohl vzniknout svět? Kdo ho vytvořil? A kdo vytvořil toho, co vytvořil svět? Co vlastně bylo na počátku všeho?

Vzpomínám si, že ve škole nás učili tři teorie o vzniku světa:

• 1. Život na Zem přinesli mimozemšťané
  2. Život byl stvořen (zde můžeme zmínit příběh o stvoření světa v Bibli, ale také třeba egyptský mýtus o kachně, která snesla zlaté vejce, z něhož se zrodil bůh Amon Re, který pak stvořil svět)
  3. Život vznikl Velkým třeskem a evolucí

Ráda bych se pozastavila nad třetím bodem, který je v dnešní době mezi lidmi asi nejpopulárnější. Roku 1859 vědec Charles Darwin přišel se svojí evoluční teorií, která v mnohém změnila smýšlení dosavadního světa. Darwin prolásil, že svět, člověk a další organismy na naší planetě vznikly dlouhým vývojem. Ačkoli sám byl věřící, jeho teorie bývala špatně interpretována. Mnoho lidí z ní vyvodilo závěr, že není už potřeba věřit v Boha, když jde nyní vznik světa racionálně a vědecky vysvětlit. Na začátku jsou primitivní buňky, které se vyvíjejí, vnikají dokonalejší a větší přes rostliny, zvířata až po člověka. Jak to známe z dějepisu: byl člověk zručný, vzpřímený a nakonec rozumný. Tomu, že tato teorie je pravdivá nasvědčují různé archeologické nálezy atd.

Potřebujeme tedy Boha, nebo si s našimi moderními znalostmi vystačíme sami? Do jaké míry vlastně Bible odpovídá evoluční teorii?

Chtěla bych jmenovat silné protivníky Darwinovy evoluční teorie, kreacionisty, ke kterým se hlásí asi 40% věřících američanů. Kreacionisté naprosto odmítají Darwina. Věří ve věci, které by nám přišly směšné např. Svět je starý 10 000 let, byl stvořen přesně za sedm dní, všechna zvířata v Edenu žila v míru a byla býložravá, což se změnilo poté, co Adam s Evou zhřešili. Z některých zvířat se pak stali masožravci. Nejkomičtěji zní tvrzení, že dinosauři žili zároveň s člověkem, ale vyhynuli, protože při potopě světa se nevešli do archy a utopili se.  

Ačkoli tato teorie je hodně  založena na Bibli, myslím, že málokdo z nás by jí uvěřil. Alternativou pro vysvětlení vzniku světa spojené s Bohem je tzv. intelligent designe (inteligentní návrh). S touto teorií sympatizuje hodně lidí. Všechno se mohlo stát, jak to popisuje Darwin a věda, ale příčinou a hybatelem toho všeho byl Bůh. Nejdřív je nicota, Bůh poručí a vznikne Velký třesk. Dny nemusí být den dlouhé, můžou to být miliony let, ve kterých dochází k nabalování planet a dopadu meteoritů při vzniku země, vznik hydrosféry a atmosféry, kde mohou žít první buňky atd. Jak říkají vědci, nejdříve vznikly organismy primitivnější a až pak se vyvinuly složitější. Tento rys nacházíme i v Bibli. Nejdřív Bůh stvoří rostliny, pak vodní havěť, suchozemská zvířata a nakonec člověka.

Bible není vědecká práce a ani nemůže být vzhledem k vědeckým znalostem tehdejších lidí, kteří nevěděli nic o atomech, genetice atd. Vývoj však zachycuje v podobných rysech, jako je znám z dnešních teorií.

Toto všechno jsou však jen hypotézy. Vrátím-li se k první otázce: Jak mohl vzniknout svět? Odpověď je: nevím. Naše poznání je stále nedostatečné, abychom dokázali s určitostí říct, jak a proč jsme tu. Proto tato otázka není na místě. Důležitější otázka, kterou dokážeme odpovědět, je: Kdo ho vytvořil? Protože Ten, kdo ho vytvořil se nás nezeptá, jak si myslíš, že vznikl svět?, ale jaký život jsi žil?!

"Zlý člověk škodí sobě samému víc než škodí jiným."

Svatý Augustin

Každý z nás se dostává během každého dne do tisíců situací, drobných i velmi důležitých, při kterých musíme volit mezi něčím, co považujeme za dobré a druhým, které tušíme, že je špatné. To horší nám může sice krátkodobě udělat radost či nás obohatit, ale dlouhodobě vede ke špatnému. Tedy, v každé takové situaci se můžeme svobodně rozhodnout mezi dobrem a zlem, dochází k souboji v našem vnitřním já. Dáme přednost snadnému, ale špatnému nebo se překonáme a uděláme něco těžšího, ale dobrého? Půjdeme včas spát a díky tomu ráno brzy a čilí vstaneme nebo budeme do noci koukat na film či do počítače a na Facebooku dělat nesmyslné kvízy?

Sami vidíte, že rozhodnutí není snadné a velmi často se dostaneme na „špatnější“ kolej. Také to však vždy nekončí jen u jednoho rozhodnutí, ale díky němu můžeme roztočit spirálu událostí, které nás na svém konci mohou mrzet. Když půjdeme velmi pozdě spát, ráno jistě nevstaneme tak jak bychom si přáli a navíc budeme celý den ospalý a nepodáme takové výsledky, jaké bychom mohli. Ve škole nebudeme pozorní a při písemce ani nemluvě.

Často nám naši přáteli či rodiče z vlastních zkušeností poradí či něco zakážou. Jistě nám dá někdy hodně práce, abychom si uvědomili, že nemáme právo být pyšní na vlastní názor, ale naopak bychom se nad jejich názorem měli na chvíli pozastavit a alespoň se pokusit jej pochopit. Můžeme si zkusit představit situaci s doporučením filmu nebo zakázáním pořadu či počítačové hry od rodičů. Někdy naše duše není dostatečně připravená na to, aby plně pochopila vše co v daném filmu či hře autoři chtěli ztvárnit a může nám to zbytečně překroutit naše vnímání světa. Také, když je člověk menší, nebo má i dospělosti slabší vůli, je daleko více náchylný k tomu, aby se dal k něčemu, třeba i špatnému, přemluvit. Někdy se daná věc může našemu tělu či duši tak zalíbit, že nám či okolí dá mnoho práce se od ní odpoutat a navrátit vše zpět do normálu. Nemusí jít jen o drogy, či narkotika, ale také o fyzické požitky, televizi, počítačové hry, počítačové služby či workoholismus. Člověk musí asi pamatovat na to, že do pokušení se bude dostávat vždy, ať neuposlechnout nějaké nařízení či radu, nebo v tom co je vnímáno jako porušení nějakých dohodnutých věcí či konvencí. Vždy ale pokušení může rozeznat a pomalu se jej učit zmírňovat či se mu vyhýbat nebo se mu postavit. Mohu poprosit Boha o pomoc, začít se modlit, nebo třeba i odejít z místa, kde nám pokušení přichází na mysl nebo se k nám dostává. Je asi vhodné se snažit udržet si zdraví nadhled a uvědomovat si co nám a mému okolí může prospět a co ublížit. Často může být těžké rozlišit tyto dvě strany světa, ale intuice nám vždy něco napoví a naše výchova a společenství jistým druhem podpoří naše názory a pomáhá nám tím dané věci také rozlišovat.

Je potřebné se nevzdávat a vědět, že naši rodina, přátelé a blízcí při nás stojí.

témátkový tým tábora Rohy 2009

Milí farníci Velké Bíteše!

Vše vždy nejde tak jak bychom si přáli a tak se i nám během školy nenachází dostatek času k sepsání prvního "Semínka" tak aby bylo hodno jej zde zveřejnit :) Alespoň Vám napíšu pozvánku na "Semínka" od Esterky Lajkepové. Tedy:

Jak jsme vám již slibovali v táborové přihlášce, letošní tabor  se neodehrával jen ve znamení různých her a zábavy, ale také jsme se snažili děti trochu poučit ve věcech víry, ať už čistě ze stránky duchovní, tak i co se týče pohledu dnešního křesťana na svět. Mimo pravidelné modlitby byly jednou denně i tzv. témátka. Možná, že některým z vás už naši táborníci popsali, jak témátka probíhala. Netradičně jsme se rozhodli dělat přednášky ráno během snídaně a to ze dvou strategických důvodů: později bylo víc času na hry a děti s plnou pusou nerušily přednášející.

Myslíme, že problémy, o kterých jsme mluvili a které se následně rozebíraly ve skupinách jsou celkem aktuální a možná, že se s našimi názory budete chtít seznámit i vy. V každém případě rozhodně nečekejte nějakou teologii z vysokých škol, spíš jen prostý názor nás mladých křesťanů. Takže, jestliže jsme vás stále ještě neodradili a chcete se vžít do role jednoho z táborníků, uvařte si čaj (a nechte ho vychladnout), namažte si chleba s máslem a s chutí do čtení.

Přejeme vám krásné zážitky a dobrou chuť.

Esterka Lajkepová

Pokud budeme žít dobrý život, časy budou také dobré. Jací jsme my, taková je doba.

Svatý Augustin

Po ohlédnutí za táborem pro starší děti jsem musel uznat, že každý z vedoucích na něm zanechal nezastupitelný kousek sebe, své kultury, svých myšlenek. A měl jsem z toho velkou radost. Každý dal, co měl. A bylo to hezké.

Jako jedna z mnoha věcí se na táborech začleňují témátka. Promluva, četba z Bible, s následným rozebráním a zamyšlením. Pro letošní rok nás však napadlo to vzít trošku obecněji. Podívat se očima křesťana na každodenní svět okolo nás. Pojali jsme je tedy jako promluvu o věcech všedních pohledem křesťanským. Vzniklo mnoho zajímavých témat a mnoho zajímavých diskuzí. Myslíme si, že stojí za to, aby tyto tématické diskuze nezůstali založeny v šuplíku, ale že mají co říci všem. Někdy není špatné se na chvíli zastavit, popřemýšlet a zkontrolovat naši pozici v tom či jiném názoru a mít svým způsobem zdravou míru sebereflexe. Nemůžeme se zastavit na místě a dále již přestat objevovat sebe, okolí, Boha.

A právě z tohoto důvodu, jsme se rozhodli, že každý týden, vždy ve čtvrtek, sem budeme umisťovat přepis a převyprávění našich témátek. Vznikl by tak cyklus, který jsme nazvali "Semínka moudrosti". Ne snad proto, že bychom byli skálopevně přesvědčeni o našem názoru, ale právě proto, že se o něm snažíme a s dětmi jsme se na táboře snažili diskutovat a dívat se z více stran.

Doufáme, že se Vám budou naše Semínka líbit a že najdete v často velmi rychlém týdnu chvilku, na to, aby jste se zastavili a s námi o dané věci popřemýšleli.

Těšíme se.

témátkový tým tábora Rohy 2009